Modrá krev II
Dnes si budeme vyprávět o starém moravském šlechtickém rodu. V bouřlivém a nespravedlivém století minulém se jeho členové rozprchli do mnoha koutů světa. Někteří našli azyl až v Jižní Americe. Ale už jsou zase zpátky na Moravě. Aby nedošlo hned na počátku k mýlce: neplést Lichtensteiny s Liechtensteiny. Ano, výslovnost je stejná, ale moravský hraběcí rod Podstatzkých-Lichtensteinů nemá pranic společného s vévodským rodem slavných jihomoravských Liechtensteinů, kteří dnes žijí v Lichtenštejnsku. Dnes tedy zůstaneme na Moravě u rodu Podstatzkých, svobodných pánů z Prussinowitz, hrabat z Lichtensteinu a Kastelkornu a baronů z Thonsernu. To je panečku jmen a přitom pořád jedna rodina. Prapraprapředkem byl patrně Sezema z Prussinowitz, který žil v polovině 14. století. A rod získal panství Potštát u Přerova, proto tedy Podstatští. Zdejší tvrz v 16. století Podstatští přestavěli na renesanční zámek. Ve století sedmnáctém nejprve byli povýšeni do stavu panského čili baronského, poté jedna větev rodu do stavu hraběcího. Rodové heslo zní v latině RECTO ET FORTITER, česky by se dalo říci O PRÁVU A NESMLOUVAVĚ. Kéž by toto heslo platilo dodnes pro všechny, nejen pro jednu šlechtickou rodinu... Druhá řada dokumentárního cyklu Aleny Činčerové je výpravou do světa českých šlechtických rodů. Jak a čím žijí? Jak vnímají mladou českou demokracii a jaká tajemství ukrývají jejich rodové pokladnice? V mnoha zemích světa patří aristokraté mezi celebrity. Téměř každý jejich pohyb neunikne pozornosti tisku. A nejen bulvárního. U nás je ale moc neznáme. Je to hořký důsledek perzekuce z časů komunistické totality, kdy českým aristokratům byly vyvlastněny jejich rodinné statky, mnozí emigrovali a ti, co zůstali, skončili často ve vězení nebo přežívali v potupných životních podmínkách. Je na čase tento dluh splatit.
Režie:A. Sirotková
ČR, 2019, skryté titulky
