Tajemství lodních vraků (1)
Po krátkém úvodu míříme na Floridu do St. Augustine, kde se pod hladinou moře skrývá mnoho lodních vraků. Je tu i záhadný „medvědí vrak“- parník z přelomu 19. a 20. století. Jeho skutečná identita je záhadou, a tak se na něj zaměřuje tým archeologů- objevitelů lodních vraků. Podle nánosu písku se tu rozkládá už 70-80 let, podle některých indicií na lodi došlo k nějaké vážné nehodě, po které šla ke dnu. Specialisté se zaměřují na dobové dokumenty a nachází favorita na skutečnou identitu lodi- americký obchodní parník Cotopaxi, který záhadně zmizel roku 1925. Na svou rutinní plavbu z Charlestonu do Havany vyplul 29. listopadu, poté zde v oblasti Bermudského trojúhelníku záhadně zmizel i s 32 členy posádky. K týmu se přidává i vnuk tehdejšího kapitána Douglas, který by se rád dozvěděl více o smrti svého děda. Michael Barnette oslovil britského historika, který prochází spisy pojišťovací společnosti. Ta píše v archivech o zmizení Cotopaxi, poslední zprávou je její vyslání nouzových signálů 1. prosince 1925, které byly zachyceny v Jacksonville na Floridě. Místo je blízko k St. Augustine, domněnky by tedy skutečně mohly být potvrzeny. Tým vyráží k vraku, kde podnikne první ponor prostřednictvím robota. Udělají si tak lepší představu o rozložení vraku a poté se ponoří hned k přídi, kde by mohl být lodní zvon. Vrak je pod silnými nánosy písku, je složité cokoli odkrýt a oni mají pouhou hodinu. Během té nic zásadního neobjeví, a tak se Michael rozhodne navštívit Ala Perkinse, který se zde potápí přes 30 let. U „medvědího vraku“ byl nesčetněkrát, a má i nějaké artefakty. K lodi se potápí od roku 1988, nalezl několik předmětů, které ale nejsou příliš konkrétní. Má tu ale ventil, na kterém je logo detroitské společnosti. Parník přitom vzniknul jen 20 km od Detroitu v Great Lakes Engineering Works. O vraku hovoří zdejší odborníci- archeologové, kteří vědí o Cotopaxi mnohé. Svou konstrukcí byl atypický- vše podstatné bylo v zadní části, aby zbyl vepředu velký nákladní prostor. Vojice se přidává k výpravě a sledují záběry robota, nachází segment řízení a kotel. Michael se poté potápí, aby některé části změřil, po návratu na pevninu porovnává údaje s výrobními plány. Vše odpovídá, ale úplný důkaz stále chybí a stejně tak i důvod potopení Cotopaxi. O možném důvodu pátrají v dobových spisech, parník byl narychlo vyroben, aby přepravoval uhlí ze Severní do Jižní Ameriky. Bez nákladu mu trčela příď a během jedné plavby najel na mělčinu. Dnes by byl nejspíše sešrotován, tehdy ho ale nevýhodně opravili. Od roku 1919 se stal parník majetkem „Klinčfíld“, a začal se pravidelně vydávat na trasu Charleston – Havana. Staré výstřižky o zmizení se v názorech různí, vznikly mnohé fámy. Někteří pozůstalí ale žalovali společnost a právě v těchto dokumentech jsou mnohdy až překvapivě konkrétní tvrzení- např. o náhlé silné bouři, nikoli o nezpůsobilosti lodi. To potvrzují i historické údaje o počasí, jenže parník byl na bouře zvyklý a stavěný- důvodem mělo být něco jiného. V soudní při se píše o upřednostnění zisku namísto bezpečnosti posádky- tesař vypověděl, že téměř všechny kryty poklopů byly v zoufalém stavu. Než vyrobil nové, loď vyplula. Chyběly i nepromokavé plachty pro případ, že by poklopy selhaly. Stav lodi tak byl fatální při střetu se silnou bouří. Nalezen byl ale také údaj o poloze lodi- poslední známý před potopením. Přesně odpovídá trase a je několik desítek km před místem odpočinku lodi. Tým je spokojen a Mike vyplňuje formulář o identifikaci vraku, poté míří za vnukem kapitána, kterému líčí fakta. Také mu předává ventil s logem, který pro něj dostal. Případ je tak uzavřen a jedna ze záhad Bermudského trojúhelníku rozluštěna. Smutnou pravdou zůstává, že šla loď ke dnu skutečně kvůli technickému stavu, ale její majitelé soudní spor vyhráli.
VB, 2019, skryté titulky
