Bigbít (19/42)
První polovina 70. let byla pro beatové kapely pohromou. Skupiny s anglickými názvy se nuceně přejmenovávaly, možnost veřejně hrát minimalizovala. Muzikanti, aby se uživili, odcházeli do doprovodných kapel zpěváků a do velkých orchestrů. Kdo neprošel rekvalifikacemi, nehrál. A přesto pokračoval živý bigbít – našel si své místo na vesnických tancovačkách, v studentských a jiných klubech. Jak těžké bylo sehnat zahraniční album oblíbené anglické nebo americké kapely? V prodeji nebyly a neoficiální burzy byly rozháněny policií. Kupodivu se režim tehdy ještě tolik nezabýval folkovými zpěváky, kteří měli možnost vyjadřovat se svou hudbou svobodně. Vzniklo sdružení Šafrán. Vyprávějí V. Třešňák (písně Finský nůž, Madame Praha), J. Hutka (Pravděpodobné vzdálenosti), V. Merta (Astrolog) a řada dalších. Propojení bigbítu a folku i jazzu se dařilo ve volném hudebním sdružení Čundrgrunt (V. Mišík, V. Merta, V. Padrůněk, J. Hrubý a další).
Režie:V. Křístek
ČR/SR, 1998, skryté titulky
