Letecké katastrofy
Směřoval do Makungu v Peskadorském souostroví. Letoun vyčkával už téměř hodinu. Zdržení způsobilo nepříznivé počasí související s odeznívajícím tajfunem. Jakmile se bouře odsunula, řízení letového provozu povolilo letu 222 přistát. Piloti z neznámého důvodu minuli ranvej a zřítili se na vesnici necelý kilometr od letiště. Na místo přispěchali záchranáři. Při nehodě bylo zraněno 11 vesničanů. Deset cestujících jako zázrakem přežilo. Bohužel, 48 lidí včetně obou pilotů zemřelo. Vyšetřovatelé zmapovali místo nehody a brzy stanovili, že k prvnímu kontaktu se zemí došlo v nedalekém lese a let 222 během sestupu nebyl v ose dráhy. Zprávy v médiích připisovaly nehodu tajfunu, avšak z meteorologických dat vyplývalo, že v době, kdy letoun havaroval, byl tajfun prakticky mimo dosah. Vítr mohl být natolik silný, aby letoun vychýlil z kurzu, ale ne dost na tak zásadní odklon. Záběry z letištních kamer nicméně naznačovaly náhlé zhoršení počasí těsně před tím, než se let 222 přiblížil k ranveji. Vyšetřovatelé odhadli, že v době nehody byla dohlednost omezená natolik, že by posádka dráhu až do poslední chvíle neviděla. Bylo nutné zjistit, proč vůbec dostala posádka za snížené viditelnosti povolení přistát. Řídící letového provozu tvrdil, že navzdory hustému dešti byly podle hlášení meteorologické služby podmínky na letišti v normě. Brzy však vyšlo najevo, že se v posledních minutách před nehodou povětrnostní situace rychle zhoršila a aktualizace hlášení dorazila pro posádku letu 222 příliš pozdě. Při zkoumání trosek nebyly objeveny žádné známky mechanické poruchy či systémového selhání. Zapisovač letových údajů potvrdil, že letoun byl technicky v pořádku. Odhalil ovšem, že zatímco piloti vyhlíželi ranvej, letadlo letělo téměř 45 sekund ve výšce 60 metrů, výrazně pod minimální hladinou sestupu. Vteřiny před dopadem náhle kleslo. Pokud byla dohlednost tak špatná, proč posádka ignorovala předepsanou výšku a neprovedla nezdařené přiblížení? Vyšetřovatelé se pro odpovědi obrátili k zvukové nahrávce z kokpitu. K jejich velkému překvapení nedodržel ani jeden z pilotů při procházení kontrolního seznamu před přistáním standardní provozní postupy. Navíc posádka věděla, že minimální výška sestupu je 100 metrů, ale ignorovala to. Klesali a doufali, že zahlédnou dráhu. Ani ve výšce 22 metrů však neviděli, kam letí. Aniž tušili, jak málo je dělí od katastrofy, klesli tak nízko, že narazili do špiček stromů a tím svůj osud zpečetili. Piloti zjevně porušili některá ze základních leteckých pravidel. Stále však nebylo jasné proč. Vyšetřovatelé se vrátili k nahrávce a snažili se zjistit víc z předchozí komunikace. Piloti opakovaně postupovali v rozporu s předpisy. Ze záznamu také vyplynulo, že svou roli mohla sehrát i únava. Kontrola letových deníků ukázala, že tři měsíce před nehodou každý z pilotů absolvoval v průměru šest letů denně. Po půl roce vyšetřování postihla aerolinie další katastrofa, když se let TransAsia 235 krátce po vzletu z tchajpejského letiště Songshan zřítil do řeky. Jednalo se o stejný typ stroje jako v případě letu 222. Analýzou firemní dokumentace vyšlo najevo, že aerolinie rozšiřovaly počty linek, ale nepřijímaly další piloty. Zaměstnanci byli s rostoucím pracovním vytížením nespokojení, ale vedení na jejich stížnosti nedbalo. Vyšetřovatele zajímalo, jak praktiky managementu aerolinií ovlivňovaly jejich piloty. Požádaly skupinu těch, kteří létali na strojích ATR-72, aby v simulátoru absolvovali let z Kao-siungu do Makungu opepřený blízkostí tajfunu. Standardní postupy nedodržel ani jeden. V závěrečné zprávě byly aerolinie vyzvány ke zlepšení bezpečnosti. Doporučení však byla uveřejněna příliš pozdě. Společnost TransAsia ještě téhož roku ukončila činnost.
Kan., skryté titulky
