Po stopách hvězd

Herec Josef Dvořák se narodil v roce 1942 v Horní Cerekvi. Rodiče byli obchodníci-živnostníci, kteří po roce 1948 přišli o svůj obchod. Pošramocený kádrový profil rodiny ale znamenal, že jedinou školou, na kterou mohl pomyslet, bylo odborné učiliště. A tak se z budoucího herce stal automechanik... Oba rodiče však byli nadšenými ochotníky a tak se Josef Dvořák brzy začal pohybovat i po prknech, která znamenala svět. Ale víc než herectví ho lákala kariéra zpěváka. Málokdo už dnes ví, že se na krátkou dobu stal slavným zpěvákem (tedy alespoň v regionálním dosahu). A právě na jedné z tanečních zábav, kde vystupoval, si ho všiml Pavel Fiala, zakládající člen a umělecký vedoucí divadelního spolku Kladivadlo. Divadla, které se už brzy mělo stát legendou. Josefa Dvořáka si už v době jeho působení v Kladivadle všimli filmoví a televizní tvůrci. Opravdový vzestup jeho herecké kariéry ale znamenal až přechod pod křídla divadla Semafor, do kterého přišlo pozvání od Jiřího Suchého. Josef Dvořák se však nejvíce proslavil díky svým televizním a filmovým rolím. K jeho dodnes nejpřipomínanějším patří role v seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka, který byl objevný formou vyprávění děje - o osudech postav totiž rozhodovali diváci svým hlasováním. Další role na sebe nenechaly dlouho čekat. Ať už to byli legendární vodníci nebo Malé televizní kabarety. Samostatnou kapitolou jsou jeho dabingy kreslených postaviček. Kdo by dnes neznal Maxipsa Fíka, Boba a Bobka, Včelí medvídky... Josef Dvořák dokázal vtisknout postavičkám charakteristický hlas. Divadelní společnost Josefa Dvořáka vznikla vlastně z donucení. Po odchodu ze Semaforu na nějaký čas zakotvil u řady agentur, ale po čase a nasbíraných zkušenostech se společně s manželkou Jájou rozhodli pro vlastní cestu. Vzniklo tak divadlo jedné herecké hvězdy, dvou principálů a malá skupinka brázdící Čechy se svým repertoárem byla na světě. Josef Dvořák se nikdy neskrýval s tím, že touží po vážnějších rolích. Ani jeho repertoár a výběr postav není zaměřený na čistě komediální role. Těžištěm jeho práce je a zůstává spíše tragikomedie. Je to poloha, ve které se cítí nejlépe a se kterou si nejlépe rozumí. Kromě hraní a kočování s divadelní společností je otcem čtyř dcer, které vychoval ve svých čtyřech manželstvích se třemi ženami. Volný čas věnuje své největší vášni – tenisu. Je to pro něj jediný zdroj relaxace mezi odevzdáním se publiku, pro jehož smích a potlesk udělá maximum. Josef Dvořák dokázal, že hercem se člověk musí narodit. Opravdový herec dokáže proniknout do srdcí diváků bez vysokých škol, bez velkých kamenných divadel. Stačí mít v sobě touhu hrát a bavit. A tu má Josef Dvořák dodnes. Málokterý herec současnosti má tak širokou základnu publika. Stejně jako ho milují děti v roli vodníka a Maxipsa Fíka, stejně ho přijímá jeho divadelní publikum jako Pydlu, Revizora nebo Čochtana. A stejně tak ho objevil i film a televize pro role vážnější a hluboce lidské. A to vše začalo nevinně, na jedné venkovské zábavě, kde si zvláštního kluka všiml jeden divadelní nadšenec.

Režie:M. Škarpa

2008, skryté titulky

Uvidíte v TV