Pošta pro tebe

Otto na první pohled vyvolává soucit. Jeho zdravotní postižení evokuje mnoho otázek, které by se mu kdekdo ostýchal položit. Život bez rukou? Nepřijatelná představa pro většinu z nás. V tom ale Otto nevidí hlavní problém. Svůj úděl přijímá s klidnou důstojností. Avšak čelit sám a bez podpory nějakému obecnímu mínění je nadlidský úkol a jen málo lidí na jeho dlouhé životní cestě pochopilo, že i on je normální lidská bytost, se kterou stojí za to trávit čas. Marcela je žena v důchodovém věku. Žije spokojeně, má manžela, děti, vnučku, je zdravá. Přesto jí ke štěstí někdo chybí. Důvěrná osoba, se kterou by mohla přestát a sdílet cokoli. Měla velké štěstí, že takovou životní kamarádku kdysi měla. Takovou, že na ni stále, téměř denně, myslí. Rozuměly si beze slov, dokázaly se smát celá odpoledne, vodit se po Praze za ruku a hodit svět se všemi starostmi za hlavu. Někdy se však cesty přátel rozejdou ze dne na den. Je to škoda. Jsou ve věku, kdy by mohly prožívat podobnou radost ze sdílení jako kdysi. Jan tvrdí, že dědečkové jsou přestárlí malí kluci, a svou aktivitou toto rčení jen potvrzuje. V lednu sice oslavil sedmdesáté narozeniny, přesto nemá žádný volný čas. Naopak. Plánuje všemožné aktivity včetně té, ke které se vrací zatím jen do fotoalba. Co kdyby našel kluky z mládí a podnikli nějakou retro výpravu na motorkách? Jan překonal v posledních letech několik zdravotních potíží a váží si každé radosti, kterou mu život přináší. Možná je jeho přání pošetilé, ale kdo se o nic nepokusí, nic také nezíská.

Režie:M. Dvořáček

skryté titulky

Uvidíte v TV