Ano, Masaryk (2/3)

ČT 2

Ve druhém díle cyklu přiblíží PhDr. Zdeněk Mahler politický vzestup Tomáše Garrigue Masaryka v období od přelomu staletí do klíčového roku 1918. Po konfliktu se společností v období Hilsneriády dále pokračoval v angažmá ve sporech, které hýbaly celou veřejností. Jeho dlouhodobé prosazování odcírkevnění náboženství vyvrcholilo, když se postavil do čela hnutí za vybudování Husova pomníku v Praze. Kvůli náboženství byl v pozici obžalovaného hned v několika soudních sporech, zvláště když se zastal kolegy profesora a obvinil katechetu, jež jej udal, jako státního denunciátora. Ze soudního přelíčení se stala velká událost. Vzdělaný soudce vnímal Masaryka jako zajímavého náboženského myslitele, díky čemuž byl obžalovaný zproštěn viny. Tehdy již veřejnost vítala Masaryka v soudní síni s bouřlivým potleskem. V roce 1900 Masaryk založil Českou stranu lidovou realizující jeho politický směr realismu, jímž upřednostňoval před zaslepeným prosazováním postojů vědecky přesné poznávání věcí. Jeho úvahy získaly věhlas už i v zámoří, proto krátce nato přijal pozvání do Spojených států amerických, kde rovněž uspořádal řadu vystoupení pro české krajany. V letech 1907 a 1911 byl Masaryk dvakrát zvolen poslancem Říšské rady. Okamžitě po vypuknutí světové války rozpoznal, že přišla dějinná chvíle k opětovnému dosažení české politické svébytnosti a vsadil vše na vítězství Dohody. Když 6. 7. 1915, ve výroční den Husovy smrti, zahajoval protirakouskou zahraniční akci, nosil již v hlavě obrysy budoucího státu, který měl vzniknout spojením historického celku českých zemí se Slovenskem a Podkarpatskou Rusí. Klíčovým okamžikem pro jeho vizi byl vstup USA do války, po němž Masaryk vytrvale působil na prezidenta Wilsona, jenž byl svolný k myšlence poválečného rozdělení monarchie ve svazek autonomních států. Díky úspěchům československých legií v Rusku, jež považovaly Masaryka díky neúnavnému zajišťování podmínek pro jejich sibiřskou anabázi za svého skutečného velitele, začal Wilson věnovat Masarykovi a jeho úvahám o zcela samostatném Československu náležitou pozornost. Budoucí prezident podnikl v USA velkou přesvědčovací kampaň mezi krajany, jejímž výsledkem byl podpis Pittsburgské dohody o zájmu národů o společný stát. Vrcholem všech snah byla Washingtonská deklarace vyhlašující vznik nové nezávislé republiky, kterou přesvědčený americký prezident podepsal 17. října 1918. Masaryk se triumfálně vrátil do mezitím spontánně vytvořené Československé republiky 21. prosince 1918. Již dříve, 14. 11., mu Národní shromáždění svěřilo prezidentský úřad. Ihned se stal nejautoritativnější osobností nového státu, který se rychle stal jednou z bašt evropské demokracie.

Režie:Z. Tyc

1997, skryté titulky

Uvidíte v TV