Pošta pro tebe
Lucie je mladá maminka. Žije s partnerem a dvěma dětmi a je šťastná. Zdánlivě normální život si však vybojovala až po mnoha špatných rozhodnutích. Nedbala dobrých rad, měla svou hlavu, a i proto zřejmě nejednou tvrdě narazila. Ze svých chyb se poučila a snaží se je neopakovat. Váží si toho, co má, a uvědomuje si, že rodinné zázemí je jediný pevný bod, o který má smysl pečovat. Sama vyrostla jako jedináček v adoptivní rodině. Měla se s rodiči dobře, ale během dospívání se s nimi neshodla. Jejich dobré rady se jí nezdály dobré a rozhodla jít cestou vlastní zkušenosti a možná i naschválů. Nedomýšlela, že potrestá především sebe. Dnes je maminkou tří dětí. Ví, že vychovat a starat se o ně není jednoduché, a čím dál víc přemýšlí o rodičích, kteří ji nebyli schopni zázemí poskytnout. Proč? Jak moc byli neschopní nebo schopní, liknaví nebo ve svízelné situaci, přichází dnes zjistit. Možná jí to pomůže pochopit její vlastní chyby, možná i polámané vztahy s adoptivními rodiči a možná zjistí, že na sobě musí pracovat hlavně sama. Už nechce spekulovat ani se jen domnívat, že mohlo být v jejím životě něco jinak, dokud nezjistí, do jakého vztahu se sama narodila. Ján a Marta jsou sourozenci. Do Pošty pro tebe přijeli ze Slovenska kvůli příbuzným z Moravy, které skoro neznají. Jejich společným předkem byl jejich dědeček. Tatínek Jána a Marty a maminka hledaného Antonína a Jiřího byli sourozenci. Rodiny se však v mládí oddělily do Čech a na Slovensko a už se tolik nevídaly. Vzdálenost jejich setkávání limitovala jen na vánoční nebo velikonoční svátky. Proto se dnes – bratranci a sestřenice – dodnes neznají. Ján s Martou si však myslí, že rodina by měla být v kontaktu. V době vyspělých technologií už vzdálenost není překážkou. Důležité je, aby našli chuť se setkávat. Ján s Martou přijeli do Pošty, aby své vztahy s bratranci oživili. Jestli má v životě něco skutečnou cenu, nejsou to rozhodně materiální věci. Květa je sympatická zdravotní sestřička, která ráda jezdí na kole. Aby mohla zdolávat nejen sportovní cíle, musí mít vůli a vytrvalost. A tu Květa má. Do Pošty napsala před třinácti lety a už ani nedoufala, že se někdy dočká pozvánky. Hledala svou ztracenou tetu Miladu, sestru své maminky. Teta Milada byla v dětství umístěna do adoptivní rodiny. Ne proto, že by o ni Květina babička s dědečkem nestáli, ale proto, že babička těžce onemocněla a malou Miládku by už jako své čtvrté dítě nezvládla vychovat. Květa usuzuje, že to muselo být pro prarodiče těžké rozhodnutí. Květa své mamince slíbila, že její sestru Miladu bude hledat tak dlouho, dokud ji nenajde. Pozvání do Pošty se Květina maminka nedočkala, zemřela. Přesto Květa touží tetu Miladu najít a povyprávět jí o tom, jak se de facto nikdy z jejich života neztratila, že na ni rodina nikdy nezapomněla, ani se jí dobrovolně nevzdala.
Režie:M. Dvořáček
skryté titulky
