Heydrich - konečné řešení (26/44)
28. února 1942 byla v Praze otevřena velkolepá výstava Sovětský ráj ("Das Sowjet-Paradies"), která měla Pražanům účinně předvést, jak uboze se žije v bolševické zemi. Na propagandistickou výstavu musely povinně školy, navštívil ji prezident Hácha, celkem ji zhlédlo půl milionu diváků. Mezi nimi se na ni zašli podívat i Gabčík s Kubišem. I oni hledali rozptýlení a zábavu. A čím a jak se tehdy mohli mladí lidé bavit, když mládí je jen jedno a do konce války bylo daleko? Pamětníci dodnes vzpomínají, jaké výjimečné zážitky jim právě tenkrát přinesly české knihy, divadlo a česká hudba. Umělci se snažili bavit a podávat své nejlepší výkony za podmínek až tragických. Vážná hudba, kterou milovali Češi, zbožňovali i Němci a jejím vášnivým posluchačem byl sám Heydrich. Zneužít se dalo všeho. Nejlepších umělců, slavnostních představení v Národním divadle, výstav. Také se leccos dalo zakázat, jen když to bylo oblíbeným žánrem nepřátelské země. A také se tehdy začaly rodit verdikty nad umělci, kteří měli překročit meze vstřícnosti vůči okupantům. Po válce byla řada pěvců, herců, hudebníků prošetřována za svoji činnost. Dodnes je hodno zkoumání, jak objektivní a spravedlivé tyto poválečné procesy byly.
Režie:J. Fiedor
2012, skryté titulky
