Na hranici tradic
Valašsko se čím dál více stává turistickým regionem, místní se stěhují za prací do měst a chalupáři pronikají i do zbylých enkláv, kde dřív žili převážně starousedlíci. Znamená to úplný zánik tradičního způsobu života a místní kultury? Na samotě v Jezerném u Velkých Karlovic žije se svou ženou Barborou a čtyřmi syny Vít Kašpařík, který si zde postavil dřevěnici a živí se výrobou prastarých hudebních nástrojů. Ač není původem Valach, Valašsko se pro něj stalo srdeční záležitostí. Objevil zdejší kraj už jako dítě, když sem jezdil na salesiánská duchovní cvičení. A není jediný, kdo se snaží navázat na přerušenou tradici. Komunita mladých rodin, která se setkává v dřevěném kostele ve Velkých Karlovicích, obnovuje místní zvyky, k nimž patří například velikonoční klepání. Malí Valaši rozezní na Velký pátek a Bílou sobotu několik karlovických údolí zvuky řehtaček a klepačů. Zvuky dřeva tak načas nahradí vyzvánění zvonů. Dřevo je materiál, kterého se ruce Víta Kašpaříka dotýkají denně. Vyrábí především píšťaly z černého bezu, který je tvrdý a hutný a má měkkou duši. Vytváří ovšem i ochlebky a husle nebo tradiční valašský nástroj kobzu. Valaši se k muzicírování setkávali především po chalupách a my budeme také svědky takové hudební sešlosti. Vít Kašpařík zahraje po Valašsku na polozapomenuté nástroje se svými sousedy, manžely Mužíkovými.
Režie:P. Jurda
2011, skryté titulky
