Po stopách slavných skladatelů
Poslední hold skladateli Giuseppe Verdimu (1813–1901) vzdala Itálie 27. února 1901. Čelem k mistrově rakvi rozehrál orchestr milánské La Scaly první tóny sboru z Nabucca. Dav 300 000 Miláňanů se dal do zpěvu písně, která se pro ně stala ódou na svobodu. Zaznělo slavné „Va pensiero“ – „Leť, myšlenko, na zlatých křídlech!" Pro své krajany představuje Verdi dodnes víc než velkého skladatele 19. století. Jeho jméno, hudba a neobyčejný osud jsou symbolem zrození a sjednocení Itálie. Základům hudby se naučil u venkovských a městských muzikantů. V osmnácti letech se přihlásil na konzervatoř v Miláně, na niž nebyl přijat. V 23 letech nastoupil Verdi místo městského kapelníka a učitele hudební školy v Bussettu, avšak po úspěchu operní prvotiny Oberto, hrabě ze svatého Bonifáce se rozhodl zcela pro kompoziční tvorbu. Žil převážně v Miláně a na svém statku Sant’Agata. Zajížděl do Paříže, která ho inspirovala k napsání Traviaty, při příležitosti provedení opery Síla osudu zavítal dokonce do Petrohradu. Sympatizoval s risorgimentem (obrození), přátelil se s básníkem demokratem Alessandrem Manzonim, jehož památku uctil svým Rekviem. Kromě zmíněného Nabucca patří k jeho nejslavnějším operám Rigoletto, Trubadúr, Don Carlos, Aida, Otello a Falstaff.
Režie:S. Ghez
Fr., skryté titulky
