13. komnata Aleny Kupčíkové
Když nastoupila pozdější úspěšná výtvarnice a konceptualistka Alena Kupčíková do první třídy, projevila se u ní porucha čtení a psaní, dyslexie a dysgrafie. Tenkrát se to však nepovažovalo za poruchu a děti s tímto problémem byly považovány za hloupé. Alena si ve škole užila trapné chvíle a měla špatné známky. Tato zkušenost ji přivedla tomu, že v dospělosti vytvořila multimediální slabikář a testy, které slouží k odhalování a prevenci dyslexie a dysgrafie u předškolních dětí. Většina dostupných pomůcek řeší jejich nápravu v momentě, kdy nastane. Ona se tomu snažila předejít. Její slabikář je zaměřený na zrakové vnímání, paměť, orientaci, sluch a koncentraci, tedy na vše, co dítě potřebuje k tomu, aby se naučilo dobře číst a psát. Ale funguje na jiném principu, než jsou lidé u normálních slabikářů zvyklí. Dyslektik totiž při čtení nevidí písmena, ale tvary a obrazy. Písmenko H tak třeba nepředstavuje holuba či husu, ale svým tvarem koleje. A přesně toho Alena využila. Jde vlastně o to, aby se děti učily písmena přirozenou cestou, nikoliv drilem. Poruchou čtení a psaní trpěli třeba malíři Pablo Picasso, animátor Walt Disney nebo sochař Auguste Rodin. Podle Aleny to není náhoda a výtvarné umění je jejich jazyk, protože nedokážou používat ten normální. Alena založila Den dyslexie, který každoročně připadá na 9. 9. I když je dnes známou výtvarnicí a nositelkou dvou akademických titulů, pořád se potýká s následky své poruchy a to hlavně v psaném projevu. Její e-maily a smsky jsou přehlídkou překlepů a hrubek, což ji trápí. Jak v pracovním, tak i v osobním životě je však šťastná, vzala si svou první lásku stavaře Davida, s kterým mají pětiletou dceru.
Režie:I. Bareš
skryté titulky
