Heydrich - konečné řešení (27/44)
Příběh Gabčíka s Kubišem a jejich výjimečný čin začal okamžitě po atentátu žít svým životem ve filmu a v populární i odborné literatuře. Ještě za války byly natočeny první americké filmy inspirující se atentátem na Heydricha. Můžeme se na ně dívat jako na naivní, ale napomohly k uznání našeho odboje. Hned po válce vykonal kus práce při jeho objasnění spisovatel J. Andrejs. Pak se však v Československu přestal ideologicky hodit. A proto hrdinství parašutistů bylo záměrně zpochybňováno. Vrcholem se stala kniha F. Ťopka Údolí výstrahy či výmysly historika Č. Amorta. Změna přišla s šedesátými lety, kdy se povolilo alespoň ocenění atentátu jako chlapského hrdinství. J. Sequens natočil svůj nejlepší celovečerní film a do průzkumu atentátu se dali M. Ivanov, R. Ströbinger a jiní autoři tehdy populární literatury faktu. Žel i z důvodu nepřístupnosti archivů často podlehli nevěrohodným svědkům a mystifikacím. Během normalizace se atentát opět nehodil a psalo se o něm jako o nezodpovědném činu londýnské emigrace. Teprve od půli osmdesátých let se mohli autoři k události vracet s poctivějšími úmysly. Tak se podařilo postupně vyzpovídat a utřídit vzpomínky přeživších spolupracovníků parašutistů. Velkou zásluhu na tom měl zejména badatel J. Čvančara či archivář Z. Jelínek. Po roce 1989 se archivy otevřely a padla politická omezení. Za dvacet let vyšla spousta nových knih o atentátu i parašutistech, rozdílné kvality a hlavně přesnosti práce s fakty. Ve světě čtenáři a diváci nadále tolik nelpí na přesnosti, ale vždy se znovu nechají okouzlit jedinečným dramatickým činem. Posledním důkazem toho je zahraniční snímek Anthropoid a velký úspěch románu HHhH francouzského spisovatele Laurenta Bineta jak u čtenářů, tak u kritiků.
Režie:J. Podlipný
2012, skryté titulky
