Pošta pro tebe
Dušan se obrátil na Poštu se zajímavým příběhem a zvláštním přáním – chtěl by se setkat s jistou paní Stáňou, které jako malé dívence, před více než čtyřiceti lety pomohl zachránit život. Na sklonku jara roku 1978 Dušan sloužil na vojně v Praze. Jednoho dne navštívili jeho rotu lékaři – hledali dobrovolníky, dárce kožní tkáně pro osmiletou těžce popálenou holčičku Stáňu. Dušan to tehdy bral jako zajímavé dobrodružství, dlouho nepřemýšlel a k dobrovolnému dárcovství se přihlásil. Absolvoval zákrok, zdaleka ne tak jednoduchý, jak původně předpokládal. Lékařům se tehdy naštěstí podařilo Stáňu zachránit. Dušan malou pacientku nikdy neviděl. Dnes, jako čerstvý důchodce a v nové osobní situaci, vzpomíná, hodnotí a přemýšlí, co mělo v jeho životě opravdovou cenu. Probírá se starými fotografiemi a na dávné dobrodružství s úsměvem vzpomíná. Kde je malé Stáně konec? Jak se má? Jak žije? Paní Ivana je několikanásobnou babičkou. Kdysi dostala dárkem zápisník „Babičko, povídej o sobě“ s výzvou, aby do něj napsala vše o svých předcích. Ivana si ale uvědomila, že o části své rodiny vůbec nic neví. Nezná příbuzné z tatínkovy strany, sourozence svého dědečka, ani jejich potomky. Chtěla by pokračovat ve šlépějích své maminky, která jí často o svých předcích vyprávěla, a Ivana příběhy ráda poslouchala. Přála by si, aby její děti znaly rodinnou historii. Dala se tedy do pátrání, podařilo se jí vystopovat vnuka jedné pratety, ale tam veškeré stopy skončily. Lukáš má zajímavé, adrenalinové povolání – pracuje jako kaskadér. Původně se ale vyučil kuchařem a kdysi v tomto oboru také pracoval. Bavilo ho to, také kvůli dobré partě a milé kamarádce a kolegyni Petře. Seznámili se na jednom horském hotelu, kde Lukáš nastoupil jako kuchařský praktikant. Petra, tehdy už zavedená servírka, si ho vzala „pod svá křídla“ a moc mu pomohla. Asi po roce Lukáš v hotelu skončil, a když se tam po nějaké době vrátil jako host, Petru tam už nenašel. Jen slyšel, že se odstěhovala a snad založila rodinu. Doba strávená v horském hotelu byla pro něj významným životním intervalem a na milou, věčně rozesmátou kamarádku nezapomněl. Rád by věděl, jestli si i ona na něj občas vzpomene.
Režie:M. Dvořáček
skryté titulky
