Civilizace (7/9)
V různých náboženstvích bývala barva spjata s představou božství. Po staletí se za barviva dokonce leckdy platilo více než za zlato o stejné váze. Středověká gotická katedrála v Chartres je postavena tak, že její zdi téměř mizí, tvoří pouhou kostru, a kostel pak uvnitř působí jako loď plná světla. Nachází se tu nejkrásnější dochovaná vitrážová okna z dvanáctého a třináctého století, která barvami prosvětlují a jaksi povyšují prostor určený duchovnímu rozjímání. Barvy zde mají moc přepravit nás z pozemského světa do nehmotného nebe. I na hinduistických a buddhistických obrazech je barva prostředkem zjevení a má moc symbolizovat nejhlubší metafyzické pravdy. Ve středověké Evropě se většina barev a barviv vyráběla ze snadno dostupných ingrediencí přírodního původu. Z kořenů, bobulí, kůry, listů, minerálů, dokonce i z drceného hmyzu. Nejvzácnější a nejcennější pigmenty pak byly dováženy do města, které vždy hledělo k Východu – do Benátek. Nejcennějším barvivem byl ve středověku a renesanci ultramarin, používaný od 13. století pro zobrazení modrého pláště Panny Marie a později odvážně vynesený Tizianem v zachycení onoho elektrizujícího okamžiku na obraze Bakchus a Ariadna, kdy se dva lidé poprvé střetnou očima a bezhlavě se zamilují, z prostředí kostela do světa lidské vášně. Zhruba sto let po benátských mistrovských dílech jako Bakchus a Ariadna se syté oranžové, červené, modré a žluté barvy spojily se světlem a stínem. Umělci, jako byl Rembrandt, dokonce světlo a stín nadřazovali barvě. Pod jeho rukou už jen samotné světlo a stín vytvářely drama. Goyovy černé malby jsou pak posledním dějstvím nejen jeho vlastního života, ale celého tradičně pojímaného umění. Nová generace západních umělců nakonec do evropského umění vrátila jasné barvy, inspirované i barevnými japonskými tisky ukiyo-e. Umělci jako Monet dospěli k závěru, že i když se nám barvy věcí zdají tlumené nebo dokonce jen černobílé, vyjdeme-li do přírody a pořádně se na ně zadíváme, zjistíme, že ve skutečnosti jsou tvořeny všemi možnými odstíny. Impresionisté působili v době bezprecedentních vědeckých objevů. Kolem poloviny devatenáctého století vyráběli chemici zcela nové palety umělých barviv a umělci zároveň objevovali vztah mezi světlem a barvou. Henri Matisse, jeden z gigantů umění na počátku dvacátého století, na jehož odkaz dnes vzpomíná vnučka, současná malířka Sophie Matissová, se během svých formativních let zprvu zdokonaloval v kresbě. Později se snažil prosadit barvu jako ústřední prvek malby, a překonat tak rozpor mezi vysokým a dekorativním uměním, který měl kořeny v renesanci. Nakonec se tak dostaneme k moderním malířům, kteří komponují pouze barvou jako Mark Rothko či Yves Klein. Když současný umělec Anish Kapoor používá černou, i on odkazuje na něco, co jej přesahuje.
skryté titulky
