Babylon
Běloruska Rufina Bazlova přijela do Čech v roce 2008 na dobrodružnou výpravu za studiem. Vystudovala grafiku v Plzni, pak scénografii na DAMU. Na začátku si „hrála“ s výšivkou v tradičním pojetí. Vytvořila například „Ženokol“. Něco jako vyšívaný komiks na sukni, povídání o univerzálním ženském údělu. Pak vypukly události kolem běloruských voleb roku 2020. Rufina začala vytvářet křížkové vzorce nových reálií: nejen zástupy lidí s vlajkami, ale třeba i policistů s obušky. Nebo vyšívaný příběh demonstranta Zajíčkina, jehož bezvládně tělo ležící pod policejním antonem zachytily světoznámé snímky. Pak přišla s projektem FramedinBelarus (Zatčeni v Bělorusku) a nabídla svým obdivovatelům vzácnou možnost být spolutvůrci. Rufina vytváří grafické příběhy politických vězňů a zaregistrovaní v projektu je mohou prakticky vyšívat. Takto zapojila lidi z několika zemí a připravuje celosvětovou výstavu. „Židovství jsem se otevíral postupně, ale chodil jsem s mamkou na Pesach k dědečkovi-rabínovi“, vzpomíná Peter Györi. „Drželi jsme svátky i doma, před každým jídlem maminka pronesla požehnání. Takže zvyky si celá rodina ponechala také za komunismu. Ale z vyprávění jsem jako kluk věděl, že kvůli židovství se rodina jak za fašismu, tak za komunismu dostávala do problémů. Děda měl před válkou na východním Slovensku pekárnu, tu mu Němci arizovali. Byl to tvrdý člověk. Ve vzduchu kolem něj visely otázky, proč se choval, jak se choval. Proč na některé otázky neodpovídá. Za války mu zabili děti a manželku. Po válce se děda stal silně věřícím, děkoval, že přežil. Založil pak novou rodinu, dokázal dát nový život. To jsem obdivoval, tu odvahu začít znova.“ Když bylo Peterovi osmnáct, začal chodit na židovskou obec v Košicích. Četly se tam podobné knížky, cítili, že je něco spojuje. Byla v tom ale i revolta proti komunismu. Po revoluci Peter vystudoval pedagogickou fakultu a vyjel do USA. Tam získat jiný pohled na židovství.
ČR, skryté titulky
