Cesty víry
Syndrom vyhoření postihuje řadu lidí. Nejčastěji je reakcí organismu na dlouhodobé vystavení stresu. Dostavuje se únava, cynismus, ztráta smyslu každodenního počínání a další sekundární negativní důsledky. Nejčastěji jsou postižené osoby, vykonávající povolání s vysokou mírou intenzity a zodpovědnosti, velkým časovým nebo osobním vkladem. Mezi nejohroženější patří zástupci z řad vrcholových manažerů, lékařů nebo například učitelů. Občasné znaky syndromu vyhoření ale vykazuje přibližně pětina Čechů. Přestože lidé vykonávající duchovní profese mají obecně vyšší míru psychické odolnosti, i u nich se najde řada případů, kdy jim takříkajíc dojdou baterky. A netuší, zda se jim je povede znovu nabít. Kromě toho, že z principu povolání jsou „v práci“ de facto neustále a často ji kombinují s mnoha dalšími povinnostmi, je v duchovní službě vysoká míra psychické zátěže ze strany lidí, o které pečují, kterým naslouchají a pomáhají. Syndrom vyhoření je navíc mezi zástupci církví stále tabuizován. O to cennější je, že se tři muži, kteří si tzv. burn-outem v různých podobách prošli, rozhodli s námi o svou zkušenost podělit. Farář Českobratrské církve evangelické původem z Keni Bob Ogola po třináctiletém působení ve farnosti na západě Čech musel nalézt dočasný únik od kněžské profese v podobě zcela jiného povolání – začal pracovat v supermarketu. Kazateli Církve bratrské Janu Asszonyimu pomohlo těžké období provázené psychickými i fyzickými problémy překonat až přesídlení z Brna do Olomouce. Podobné východisko znamenalo cestu ke spáse i v případě katolického kněze Kamila Obra, který v současnosti působí v Římskokatolické farnosti svatého Filipa a Jakuba ve Zlíně.
Režie:P. Kotrla
skryté titulky
