Pošta pro tebe
Ludvík hledá potomky svého prastrýce, nositele stejného jména. Nejde mu jen o seznámení s příbuznými. Chce doplnit a zachovat historii rodu a splnit slib, který dal svému otci, když umíral. Prastrýc byl totiž jednou z mnoha obětí nacistické zvůle. Jako vrchní respicient finanční stráže byl společně se svými kolegy na hraniční četnické stanici v obci Liptáň zavražděn Henleinovci. Tato tragédie osudného září roku 1938 se zapsala do dějin. Skuteční viníci ale nebyli potrestání a tragédie nebyla dosud objasněna. Ludvíkův prastrýc po sobě zanechal vdovu a malého synka, kteří ale s rodinou mrtvého neměli zřejmě žádný kontakt. Ludvík se o této události postupně dozvídal nejprve od svého otce, který na historii rodu velmi lpěl, a postupně z různých zdrojů. Synovi padlého prastrýce by dnes mohlo být 85 let. Neví, zda ještě žije, ale předpokládá, že má nějaké potomky. Jiřina se dlouho pokouší o setkání se svým otcem. Nikdy ho neviděla a téměř nic o něm neví. Její rodiče byli manželé, ale rozešli se krátce po jejím narození – údajně otec odešel. Jiřina už jako dítě chápala, že matka nemá zájem, aby se setkali, nikdy jí o otci nechtěla nic říct, ani o důvodech jejich rozchodu. Před pár lety ale našla staré ústřižky od výživného a na nich telefonní číslo se vzkazem „ozvi se mi“. Jiřina je přesvědčená, že otcův vzkaz byl pro ni. Jiřině v dětství scházela mužská opora. Teď ji našla, má přítele, který je přesně takový, jakého potřebuje. Otec jí ale stále chybí. Chtěla by ho vidět, popovídat si s ním, všechno si vysvětlit, navázat vztah, který dosud nemohla ovlivnit. Chtěla by poznat otcovu rodinu. Ví, že otec má bratra a ona tudíž strýce. Chce se setkat s kýmkoli z rodiny, kdo by jí mohl setkání s otcem zprostředkovat. Romana před několika lety přišla o manžela, který podlehl v boji s rakovinou. Kromě smutku, únavy a pošramocené psychiky zůstaly Romaně také dluhy, které jí manžel zanechal. Nebyla ale v těžké situaci sama, pomohla jí rodina. Ta ale není úplně standardní. Romanu jako maličkou opustila matka, a její otec zůstal s devítiměsíční holčičkou sám. Nevzdal to, i když to v té době nebylo obvyklé a pro něj velmi těžké, a snažil se být tím nejlepším rodičem a vychovatelem. Své soukromí i práci dceři zcela přizpůsobil. Romana proto vyrůstala jako radostné dítě, v péči otce a prarodičů, později i s tatínkovou novou partnerkou, která se stala Romaně „nejlepší matkou na světě“. Romana tatínka hluboce miluje a ve zralém věku stále více obdivuje to, jak se dokázal ke své roli a společnému životu postavit. Před nedávnem, když o ten svůj málem přišel, si Romana musela představit, jak velká by to pro ni byla ztráta, kdyby odešel.
Režie:M. Dvořáček
skryté titulky
