Největší tankové bitvy
Střední východ 1967. Moderní stát Izrael byl od svého vzniku v roce 1948 ze všech stran obklopen sousedy, kteří netoužili po ničem jiném, než po jeho totální likvidaci. V roce 1967 nabraly události spád. Krize se vymkla kontrole, egyptská armáda začala mobilizovat. Začalo to oboustranným slovním obviňováním, až to spustilo sérii událostí vedoucích nezadržitelně k válce. Bojiště bylo vymezeno linií podél izraelské jižní hranice na Sinaji. Egypt se opíral o svou početní převahu a také o podporu Sovětského svazu a zemí východního bloku. V červnu 1967 měl Egypt připraveno 100 000 mužů, 1000 děl a přes 900 tanků. Egypťané měli většinou sovětské střední tanky typu T-55. Měly dobré pancéřování, dobrou průchodivost a díky jednoduché konstrukci nebyl v poušti žádný problém s jejich provozem. Izraelci měli k dispozici různorodou sbírku tanků. Bylo to tím, že v té době neměl Izrael za sebou žádnou velmoc, která by ho vyzbrojovala. Armáda používala výzbroj pocházející často ještě z dob druhé světové války, posbíranou na vrakovištích po celé Evropě. Používala staré tanky Sherman, modernější Centurion a pár nových amerických tanků Patton vyzbrojených kanónem ráže 90 milimetrů. Byl mnohem výkonnější než Sherman a spolehlivější než Centurion. Byl to nejlepší tank z izraelské výzbroje. Dohromady měli 70 000 mužů, 700 tanků a 200 děl. Proti početní a technické převaze měli Izraelci jedinou možnost - udeřit první.
Kan., skryté titulky
