Ženy, které psaly historii: Sophie Schollová
"Nebyla jsem žádná rozená bojovnice. Vyrůstala jsem v městečku Forchtenberg na řece Kocher, které pro nás v dětství představovalo celý svět. Spolu s rodiči a dvěma bratry jsme bydleli na radnici, protože náš otec byl starostou. Když mně bylo jedenáct, přestěhovali jsme se do Ulmu. A pak se dostal k moci Hitler. Mí sourozenci i já jsme byli šťastní. To spontánní a nepřehlédnutelné nadšení lidí nás tehdy uchvátilo. Psal se rok 1934. Naši rodiče byli zděšeni. Otec byl přesvědčený pacifista a matka zase hluboce věřící žena. Velice těžce nesla, když jsme jeden po druhém vstupovali do nacistických mládežnických organizací. Proti vůli rodičů jsem v roce 1937 vstoupila do Svazu německých dívek. Kromě toho jsem s bratry byla v Hitlerjugend. Ale pak nás někdo udal a přišlo k nám domů vyšetřovat gestapo. Moji bratři patřili ke skupině, která zpívala písně z dřívějších dob a četli knihy Stefana Zweiga, což bylo v té době nepřípustné. Zatkli nás; mě Inge a Hanse brzo pustili, ale Hanse drželi ve vězení celé týdny. Vláda, která zavírá mladé lidi! Jak jsme jí mohli věřit? A pak Hitler zahájil svou totální válku. Otec měl ve všem pravdu. Musela jsem nastoupit k Říšské pracovní službě, která měla ženskou mládež vychovat ke správnému pracovnímu nasazení a národní pospolitosti. V dubnu 1942 mě přijali na mnichovskou univerzitu, kde můj bratr Hans studoval medicínu. Sama jsem si vybrala biologii a filosofii. A pak jsem založila tajnou organizaci "Bílá růže"; psala jsem letáky: Pro každý kulturní národ není nic nedůstojnějšího, než se ovládat nezodpovědnou a temnou vládnoucí klikou. Není pravdou, že každý poctivý Němec se za svou vládu stydí? Umí si někdo představit, velikost hanby, která padne na nás a na naše děti?"...
skryté titulky
