Česká filharmonie hraje a hovoří: B. Smetana: Vyšehrad
Symfonická báseň Vyšehrad začíná zvuky harf středověkého barda Lumíra a přechází v hudební popis mohutného hradu na skále nad řekou. Tato část Mé vlasti představuje hlavní motivy, které jsou použity i v dalších částech Smetanova symfonického cyklu. Ten úvodní představuje Vyšehrad a zazní znovu na konci Vltavy a nakonec při vyvrcholení v závěru Blaníku. Sám skladatel o kompozici prohlásil: „Harfy věštců začnou; zpěv věštců o dějích na Vyšehradě o slávě, lesku, turnajích, bojích až o konečném úpadku a zříceninách. Skladba končí v elegickém tónu...“ V polovině 20. století přišel americký skladatel a dirigent Leonard Bernstein s vynikající myšlenkou komentovat od dirigentského pultu pořady, které by na autentických ukázkách z nejznámějších skladeb vysvětlily mladým posluchačům všechna zákoutí a taje klasické hudby, aniž by od nich požadoval rozsáhlejší hudební průpravu. Svůj nápad nazvaný Young People’s Concert vytvářený s newyorskou filharmonií nabídl do hlavního vysílacího času americké televizi CBS a stal se z toho celonárodní hit. V celé Americe se večer shromáždily ve svých obývacích pokojích rodiny u televizních obrazovek a mladí i staří s napětím očekávali, co jim Bernstein v necelých padesáti minutách řekne o vážné hudbě. Na tuto ideu navázala Československá televize v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy v čele České filharmonie stála charismatická osobnost dirigenta Václava Neumanna. Ten se rozhodl společně se štábem tehdejší Československé televize vytvořit cyklus, přibližující základní hodnoty české i světové orchestrální hudby. Nápad se ujal, a tak se projekt protáhl na několik let. Na tomto hudebně vzdělávacím cyklu vyrostla dnešní generace padesátníků a šedesátníků. Mnohé z tohoto výkladu je už dnes muzikologicky překonané, přesto nás stále dojímá Neumannovo bytostné vlastenectví a oddanost klasické hudbě i dirigentskému povolání.
Režie:M. Macků
1979
