Potomci slavných
Joža Uprka (1861–1940) byl moravský malíř a grafik, představitel plenérového realismu, impresionismu a secesního dekorativismu. Jeho dílo je národopisným dokumentem folklóru jižní Moravy. Pocházel ze selské rodiny z vesnice Kněždub nedaleko Strážnice. Byl synem rolníka a malíře samouka Jana Uprky a jeho druhé ženy Evy rozené Machálkové, jeho mladší bratr František se proslavil jako sochař. Do školy chodil ve Strážnici, středoškolské vzdělání získal v Olomouci, nejprve na německém učitelském ústavu a poté na olomouckém Slovanském gymnáziu. Ve studiích pokračoval od roku 1881 na pražské akademii u Františka Čermáka a od roku 1884 na mnichovské akademii. V Mnichově spoluzaložil spolek „Škréta“, jehož dalšími členy byli Alfons Mucha, Antonín Slavíček, Pavel Socháň a Luděk Marold. Po tříletém pobytu v Mnichově se nejdříve vrátil do Prahy a v roce 1888 přesídlil zpátky do rodného kraje, který ho inspiroval náměty a kde také vznikla stěžejní část jeho díla. Témata čerpal z každodenního života prostého lidu, práce, obyčejů a slavností, zachycoval podobu lidových krojů i krajinu Moravského Slovácka. Na kněždubském hřbitově, nazývaném moravský Slavín je i Uprkův hrob. Ve zdejším svatostánku je možné si prohlédnout oltářní obrazy, které Joža Uprka namaloval a věnoval farnímu úřadu. V rodném kraji vzniklo téměř celé jeho rozsáhlé dílo, cenné etnografické zdokumentování slováckého folkloru. Malíř Joža Uprka měl čtyři děti, jeho vnuci, pravnuci a další příbuzní dali divákům nahlédnout i pod povrch rodinné historie.
1998, skryté titulky
