Etiketa
Společenské pravidlo číslo jedna zní: Ve společnosti si nejsme všichni rovni. Ve společnosti je vždy významnější žena, starší, nadřízený. Těm všem je věnována ve společnosti patřičná pozornost, jim prokazujeme úctu a dáváme přednost. Společensky významnější podává ruku jako první. Žena, společensky významnější, usedá jako první. A společensky významnější dáma vstoupí do dveří jako první. Muž nikdy nenechá ženu zvedat spadlý předmět. Společensky významnějším lidem, ženám, starším, nadřízeným, ale i hostům prokazujeme úctu také tím, že jim ve společnosti přenecháváme čestnější místo, a to je vždy po naší pravici. Společenská pravidla mají leckdy svůj původ v potřebě zajistit významnějším osobám pocit bezpečí. Proto jde do schodů i ze schodů muž vždy níž, aby mohl poskytnout ženě nebo staršímu oporu. Tak tedy přednost má vždy žena, starší, nadřízený. Ale co když se setkáme se všemi najednou? Společensky nejméně významný může být i pan ředitel, když je mladší a je muž. Věk je relativní, ale žena je znak nezpochybnitelný. Jako první půjde tedy do dveří žena, za ní bude následovat starší pán a jako poslední půjde pan ředitel. Někdy prostě není jasné, kdo je společensky významnější, ale pátrat po tom rozhodně nebudeme. Trapné rozmýšlení, komu dát přednost, je horší než rychlé, pohotové a přátelské řešení, byť je jakékoli.
Režie:R. Špaček
2004, skryté titulky
