Sting v Berlíně (2/2)
Tak už i mistr Sting si dopřál libůstky ošatit své písně novou orchestrací. A jak už to v podobných případech bývá, známé hity proměnilo aranžmá rozepsané do partitur pro velký symfonický orchestr. V tomto případě dokonce pro prestižní Royal Philharmonic Concert Orchestra (!). Stingovy písně k podobným experimentům přímo vybízejí. Seřaďte si za sebe Roxanne, Englishman in New York, Russians, She’s Too Good for Me, When We Dance, Desert Rose či This Cowboy Song a vyjde vám pestrá směs melodií, nálad a žánrů rozkročených od country, přes rock až k chytlavým popovým písním. Jak příjemná práce pro hudební aranžéry, že? Úpravy se zhostili Steven Mercurio a Robert Mathes. Oba zdobí spolupráce s hvězdami A. Bocellim, L. Pavarottim resp. B. Springsteenem, Bonem, Sade a dalšími. Některé písně se po úpravě mění k nepoznání (Roxanne), jiné skoro vůbec (Englishman in New York). Sting pečlivě dbá na dramaturgii koncertu. Pokud v jednu chvíli orchestr dominuje a připomíná rozlitou řeku, vzápětí se upozadí a zní klasické rockové nástroje. Tyto změny prožívá hlavní hvězda na podiu až stoicky. Po pravici má skvělou australskou vokalistku Jo Lawry, levačkou zve na podium opakovaně svého kamaráda, dechaře Branforda Marsalise. Slavný britský hudebník za tento projekt od hudebních publicistů příliš pochval nesklidil. Je otázkou, zda Stingovi něco vyčítat. Podobné experimenty budou vždy kontroverzní. Ovšem pro publikum, jež bezděčně porovnává každou další skladbu s původní verzí, je koncert velmi zábavný. I když občas je šokované, vždyť písně z období Police máme naposlouchané v instrumentaci pouze pro tři nástroje!
