Volání divočiny
Vesnické ženy perou prádlo v řece a jedna z nich přepadena lvem-zabijákem… Zatímco si Joy Adamsonová krátí čas malováním přírody, její manžel George se spolu se stopaři vydává hledat nebezpečnou lidožravou šelmu. Nakonec lva skutečně najdou a George ho zastřelí. Okamžitě se ale vynoří lvice a útočí. Není čas na přemýšlení: výstřel padne znovu. Teprve potom lovci zjistí, že lvice brátila svá tři lvíčata. George přiveze osiřelá mláďata domů a Joy se o ně ihned začne starat. Lvíčata – tři samičky – ale nechtějí nic jíst a teprve když Joy jedné z nich podá mléko na vlastním prstu, který začne mládě cucat, je vyhráno. Právě tuto lvici, nejslabší ze všech, která ale jako první začala přijímat potravu a zachránila tak sebe i své sestry před smrtí hladem, si Joy zamiluje nejvíce a dá jí jméno Elsa. Elsa vyrůstá s manželi Adamsonovými a rychle se z ní stává krásná zdravá dospělá lvice. Přijde čas, kdy je třeba se s mladými lvicemi rozloučit a poslat je do zoologické zahrady do Rotterdamu. Joy jde s Elsou na poslední procházku, při níž ji její milovaná lvice zabrání, aby šlápla na obrovitou kobru, a zachrání jí tak život. Když George vidí, jak je Joy nešťastná, že se musí s Elsou rozloučit, pošle do zoo jen její dvě sestry. Elsa je brzy už ale docela dospělá a provádí nemilé kousky. Přicházejí stížnosti a ukazuje se, že Elsa už skutečně nebude moci dále žít s Adamsonovými. Než by ji ale Joy nechala zavřít do zoo, rozhodne se ji vrátit do divočiny. Elsa se narodila svobodná a svobodná by také měla žít. A tak se Joy pokusí o něco, co se ještě nikdy nikomu nepodařilo: vrátit ochočenou šelmu, zvyklou na lidskou přítomnost a pomoc, do volné přírody…
Režie:J. Hill
Hrají:V. McKennaová, B. Travers, G. Keen, P. Lukoye, O. Chambati
VB, 1965
