Na cestě po rumunském Valašsku
Není proměnlivější krajiny v Rumunsku než právě ve Valašsku. Severní hranici historického regionu tvoří karpatský oblouk, který se posléze rozpustí v rovinu a jižní hranici Valašska korunuje Dunaj. Karpaty v těchto končinách udivují. Určitě pohledem na nejvyšší horu Rumunska zvanou Moldoveanu (2544 m n. m.) a také Transfagarašskou magistrálou. Nechal ji zbudovat Nicolae Ceausescu ze strategických důvodů, aby se armáda mohla snadno přesouvat z jedné strany hor na druhou. Dnes si silnice užívají motoristé. Asfaltka, mimochodem jedna z nejvýše položených v Evropě, se klikatí a prudce padá do Valašské nížiny. Úchvatný zážitek. Ne nadarmo se Transfagarašské magistrále říká „Cesta světa“. Pro natáčení z různých pohledů jsme Cestu světa projeli čtyřikrát a nikdy nezapomeneme. Jaký to kontrast, když Karpaty ustoupí a Valašsko se promění v placku, která se směrem na jih proměňuje ve vyprahlou placku. Desítky kilometrů rovin porostlých unavenou zežloutlou trávou připomínají savanu. Ani se nechce věřit, kolik stánků se šťavnatou zeleninou potkáváme kolem cest, kolik vinařů lisuje šťávu z hroznů... Jedinou plodinou, kterou lze na konci září spatřit nesklizenou, je kukuřice. V Rumunsku nejzásadnější obilovina. Krmí s ní hospodářské zvířectvo a z kukuřičné mouky se vaří kaše mamaliga, nejtypičtější pokrm Rumunů. Když kombajny vyjedou na kukuřičná pole, mají vesničané napilno. Sbírají, co kombajnům „upadlo“. Filmařsky vděčná scenérie. Přesto, jak osvěžující je dorazit k vodě, k Dunaji. Navštívit přístav Giurgiu, pozorovat velké námořní lodě a nechat své myšlenky splynout s hladinou širokého a klidného Dunaje. K Černému moři mu zbývá něco málo přes čtyři sta kilometrů....
skryté titulky
