Letečtí stíhači v boji II
Velkým hrdinou nočních stíhacích operací Spojenců nad evropským bojištěm byl letoun DeHavilland D.H. 98 Mosquito. Byl jedním z nejrychlejších letadel druhé světové války. Měl lehký drak postavený ze dřeva a poháněly ho dva motory Merlin, každý s výkonem 1620 koňských sil. Dosahoval rychlosti přes 600 kilometrů v hodině a byl známý pod přezdívkou Wooden Wonder – Dřevěný zázrak. Neexistovalo žádné letadlo, které by bylo v té době výkonnější. Vyzbrojené bylo čtyřmi kulomety ráže 7,7 milimetru a čtyřmi kanóny ráže 20 mm. Mosquita mohla plnit celou řadu různých úkolů. Meteorologický průzkum, fotografický průzkum, útočné mise spojené s bombardováním nebo hloubkové nálety a ostřelování pozemních cílů. Mosquito si na evropském válčišti získalo výbornou pověst díky vysoké rychlosti a silné výzbroji. Ale v Tichomoří náležel titul nejrychlejší spojenecké stíhačky jinému letounu, Corsairu F4U. Corsair ve své době překonával každého japonského protivníka. Výkonnost Corsairu zajišťoval legendární hvězdicový motor R-2800, stejný, jaký poháněl Hellcaty nebo Thunderbolty. Motor R-2800 byl synonymem pro stíhačky druhé světové války. Byl to spolehlivý a mimořádně výkonný motor. Corsair s ním létal maximální rychlostí přes 700 kilometrů v hodině, což z něho dělalo nejrychlejší stíhačku zavedenou tehdy do výzbroje. Ale konec druhé světové války přinesl obrovský technický pokrok. Piloti vycvičení na letounech s pístovými motory se přeškolovali na rychlé proudové letouny. Válka v Koreji se stala první válkou proudových letadel. A rychlost byla opět důležitým faktorem boje.
USA, 2006, skryté titulky
