Letečtí stíhači v boji II
Tajné zbraně zemí Osy i Spojenců měly provést překvapivé útoky, které zvrátí průběh vojenských operací. Sebevražedné ponorky, pilotované raketové stíhačky, rádiem řízené bezpilotní bombardéry. V Německu vyvinuli Messerschmitt Komet poháněný raketovým motorem. Měl tah neuvěřitelných 16,5 kN, které pilota přišpendlily k sedačce. Komet při rozjezdu rychle dosáhl rychlosti 320 kilometrů v hodině. Ve výšce 70 metrů odhodil vzletový vozík. Elektrickou energii pro palubní síť vyráběl generátor poháněný malou vrtulkou na přídi. Pilot zvýšil rychlost na 650 kilometrů v hodině. Po dosažení této rychlosti pilot silně přitáhl a přešel do prudkého stoupání pod úhlem 60 až 70 stupňů. Při obrovském tahu raketového motoru trvalo stoupání do výšky 12 000 metrů tři až tři a půl minuty. Takovému výkonu se žádný jiný letoun ani nepřibližoval. Pilot byl „katapultován“ téměř až do stratosféry. Pilot Kometu mohl pálit z dvojice třicetimilimetrových kanónů v kořenech křídel. Tříštivě trhavé granáty ničily křídla amerických bombardérů. V Japonsku přišli zase s útoky miniponorkami – vlastně velkými torpédy řízenými sebevražedným pilotem zvanými Kaiten. Piloti Kaitenů na rozdíl od kamikadze téměř neviděli, kam plují. Byli uzavřeni uvnitř těla torpéda a jejich jedinou možností, jak zahlédnout cíl, bylo vysunutí krátkého periskopu. Měli udržovat kurz, zkusit najít a zaměřit cíl a provést závěrečný sebevražedný útok. Sebevražedný Kaiten vznikl přidáním malého kokpitu vybaveného jednoduchým řízením do střední části standardního torpéda. Bylo to mimořádně ničivá zbraň. Kaiten nesl 1600 kilogramů trhaviny.
USA, 2006, skryté titulky
