Letečtí stíhači v boji II

V době, kdy všichni očekávali, že se souboje stanou doménou řízených střel s dlouhým doletem, piloti Skyraiderů A1 ve Vietnamu prokazovali, že obyčejný kanon může zásadním způsobem změnit průběh souboje. Přesto se kolem roku 1965 všem zdálo, že nástup nových dokonalejších zbraňových systémů udělá z manévrových soubojů historickou záležitost. Letecká výzbroj procházela postupným vývojem už od první světové války. V té době byly dvouplošníky vyzbrojené jedním nebo dvěma kulomety na přídi. Za druhé světové války byly zbraně montované do trupu i do křídel. Některé země, jako Velká Británie, preferovaly osm kulometů malé ráže, Spojené státy většinou používaly šest nebo osm těžkých kulometů ráže 12,7 mm, Němci a Japonci kombinaci kulometů a kanónů. Všichni s jediným cílem – zvýšit hmotnost sekundové dávky, aby zničila nepřátelskou stíhačku nebo bombardér. Modernější letouny měly robustnější konstrukci a brzy se ukázalo, že ani těžké kulomety nejsou dostatečně účinné. Do výzbroje přišly výkonnější zbraně s ráží přes 20 milimetrů, označované jako kanóny. V polovině padesátých let ale začala být potřeba kanónů zpochybněna nástupem nových zbraní. Některé stíhačky už nesly radar a řízené střely. Mnozí stratégové nabyli přesvědčení, že je tedy možné se kanónu vzdát. Nadzvukový F-4 Phantom vyráběný od roku 1960 se stal rychle standardním stíhacím letounem amerického námořnictva i leteckých sil a bez kanónu. Byl vyzbrojen pouze dvěma typy řízených střel. AIM-7 Sparrow s poloaktivní radiolokační hlavicí a středním dosahem a AIM-9 Sidewinder s pasivní infrahlavicí a krátkým dosahem. Když se letecká válka nad Vietnamem rozhořela naplno, Phantomy byly často zataženy do manévrových soubojů s jednoduššími, ale obratnějšími MiGy 17. Na krátkou vzdálenost byly řízené střely neúčinné. Pro manévrové souboje by potřebovaly Phantomy kanón. Po měsících debat se velení letectva v květnu 1967 rozhodlo přidat do výzbroje Phantomů i kanón. Byl nejvyšší čas.

USA, 2006, skryté titulky

Uvidíte v TV