Architektura (13/13)
Na konci sedmnáctého století stálo v Paříži několik stovek soukromých paláců. Nejvíce vyhledávaný byl okraj města, prostor dnešních ulic Les Faubourgs Saint-Germain a Saint-Honoré. Byly zde totiž největší a nejpříhodnější parcely. Pozemek měl nepravidelný tvar. Byl 225 metrů dlouhý a 170 metrů široký. Kníže De Soubise měl dvě touhy: přeměnit palác De Guise v palác Soubise pro svého dědice a postavit další palác pro svého pátého syna, štrasburského biskupa. Pro tuto velkou stavbu vybral kníže De Soubise mladého architekta, syna zednického mistra, Pierra Alexise Delamaira. Ten sice pracoval pod dohledem tehdejších nejslavnějších architektů Mansarta a d’Cotta, ale samostatně se příliš neprojevil. Ve své době bylo zcela mimořádné, že schodiště se nacházelo dvaašedesát metrů od brány. Mělo to svůj důvod: čím delší nádvoří, tím významnější společenské postavení majitele.
skryté titulky
