Mizející místa domova: Kouřim, trojité město

Jak se ztrácejí kořeny starobylých míst a jak se na nás zase napojují? V lokalitě, kde se zastavil čas poté, co do ní protnul své průsečíky, se tentokrát zastavil také Václav Cílek. Uvítá nás v místech pohanských, dýchajících dávnými bohy, a pokládá otázku: v čem je zakleta "duše národa"? Kouřim, kdysi slavné město konkurující i Praze, zapadlo neprávem prachem zapomnění. Přestože vzniklo kolem roku 1250 a bylo kronikáři považováno za nejstarší v Království českém. Dodnes je jedinečné tím, že má prakticky souvislé hradby a středověké uspořádání. Podle archeologů je Stará Kouřim navíc jedním z největších slovanských hradišť v Čechách. Slované se tu usídlili už v 6. století a v 9. a 10. století přivedli své hradiště k takovému rozkvětu, že jeho význam byl srovnatelný s Prahou. Později se v této části Čech vyskytovalo zřejmě více staveb katedrálního typu než v pražské oblasti. Dnes už tuto pravdu může doložit pouze torzo mohutného sloupu v Klášterní Skalici, monumentalitou soupeřící minimálně s velkolepostí chrámu sv. Víta. I u něho se zastavíme, stejně jako u jednoho z mála archeologicky potvrzených posvátných míst, kultovního místa Libušinky a u Lechova kamene, odkud údajně dával kníže Lech kouřem ohně (odtud název města) znamení svému bratru Čechovi na horu Říp. Od středobodu starých českých pověstí lze doputovat k "astronomickému a geografickému středu Evropy": pouhých 300 metrů severovýchodně od Lechova kamene se totiž nachází průsečík 15. poledníku a 50. rovnoběžky, který lze ovšem snadno přehlédnout. A tak stejně jako se vytrácí pohled na minulost, nejsou zviditelněny současné atrakce. Až by se chtělo říci s Archimedem: "Dejte mi pevný bod a já pohnu vaší pamětí..."

Režie:A. Lederer

2010, skryté titulky