Postřehy odjinud

Nicolas Le Bec připomíná v mnohém Bretta McBaina v legendárním snímku Tenkrát na Západě. Stejně jako on měl vizi v době, kdy ostatním mohla připadat jeho myšlenka v lepším případě hodně naivní. Svou dvouhvězdičkovou restauraci přenechal kolegovi, odmítl vést špičkové restaurace v Paříži a veškerou svou energii věnoval impozantnímu projektu. Založil něco, co bychom mohli označit za pekárnu, restauraci, cukrárnu a trh zároveň. Koncept je naprosto neobvyklý. Uvnitř to vypadá jako v moderní jídelně. Vejde se sem více než sto lidí a vedle sebe sedí šéfové různých společností a administrativní pracovníci na nejnižší úrovni. Totální směsice funkcí, významu ega – všechny tu sjednocuje moderní gastronomie. Nicolas Le Bec je dobrodruh, který se nechává inspirovat životem a cestováním. Pochází z Bretaně a svým vozem procestoval celou Francii, pak se vydal do Maroka, Brazílie, Ruska, Šanghaje, nějaký čas strávil i v Japonsku. Dalo by se říci, že jeho kuchyně je mezinárodní, že je dokonale otevřen světu. Ale svět pojímá zase jen v rámci Francie. Dělá francouzskou kuchyni obohacenou o různé prvky z jiných gastronomií. Přestože tady vidíme asijské kuchaře a řada jídel je asijskou kuchyní přímo ovlivněna, ingredience mají původ v různých zemích a styl kuchyně je také inspirován různými cestami. Tak jako snil Brett McBain o nádraží, tak si Le Bec představuje, že k němu bude chodit celá čtvrť...

skryté titulky

Uvidíte v TV