Život mezi Schönfeldem a Tigridem
V podmínkách svobody tisku se snad neshodla ve svých názorech česká média v takové míře, jako tomu bylo po 31. srpnu 2003, kdy ve Francii, své druhé vlasti, zemřel novinář, vydavatel a politik Pavel Tigrid. Výjimkou byl pouze komunistický tisk a názory několika krajních konzervativců. Pro ostatní byl Tigrid ztělesněním odporu proti jakékoli totalitě, vzorem tolerantního politika, analytikem s velkou intuicí pro politické dění, gentlemanem, výjimečným publicistou, vzácně celistvým člověkem. Přesto, že většinu života prožil za hranicemi své vlasti, nikdy nepřestal pro svou vlast pracovat, přemýšlet o ní a komentovat události, které se v ní odehrávaly. Stál u zrodu nejvýznamnějších kulturně-politických institucí naší emigrace: čs. vysílání Svobodné Evropy, přivedl na svět časopis Svědectví, který byl určen československému čtenáři. Byl poradcem prezidenta Havla, v letech 1992–94 českým ministrem kultury a až do své smrti váženým komentátorem politického dění u nás. V běhu Tigridova života a v jeho postojích je řada momentů, z nichž některé občas vyvolávají v Čechách a na Moravě spíše nechuť a odmítání. Byl židovského původu. A také věřící křesťan. Na tohoto jiskřivého glosátora společenského dění i člověka, který dokázal překlenovat rozpory, domluvit se a spojovat vzpomíná jeho žena Ivana Tigridová, děti Gregory Tigrid a Deborah Tigrid i jeho přátelé a spolupracovníci Václav Havel, Ivan Medek, Milan Schulz, Lída Rakušanová, Jan Pelc, Jiří Planner, Petr Pithart, Dušan Havlíček, Tereza Pokorná, Ivan Kraus, Václav Malý, Ivo Mathé, Vlastimil Třešňák a další.
2008, skryté titulky
