Anna Karenina
Britský režisér Joe Wright se prosadil především divácky úspěšnými adaptacemi. Po Pýše a předsudku (2005) Jane Austenové a Pokání (2007) Iana McEwana se ujal dalšího přepisu mistrovského díla, románu Lva Nikolajeviče Tolstého, Anna Karenina. Spojil se přitom s dramatikem a scenáristou Tomem Stoppardem, který bohatý literární materiál zhustil do vyprávění, v němž alespoň v náznacích zůstávají zachovány hlavní dějové linie a složité vztahy postav. K látce, která už od němé éry inspirovala řadu významných filmařů, přistoupili oba tvůrci s představou velké podívané a místo žánru melodramatu či psychologického dramatu manželského trojúhelníku zvolili experimentální „teatrální“ formu, využívající prvků činohry a baletu. Děj se odehrává v divadelní budově, kdy se scény z jeviště plynule přesouvají do hlediště i do zákulisí. Přiznané kulisy, byť filmově pohyblivé a proměnlivé, pomáhají zdůraznit téma dobových společenských konvencí, s nimiž zápasí titulní hrdinka: Anna se rozhodne následovat hlas svého srdce za cenu ztráty vysokého společenského postavení i milovaného syna, protože odmítá obvyklou podobu nevěry založenou na lži. Vyprávění přechází z divadla i do „realistických“ prostředí, respektive exteriérů, hlavně v souvislosti s postavou venkovského šlechtice Konstantina Levina, který se jako jediný odlišuje od snobské velkoměstské society, vyznávající přetvářku a umělost. Zvolený koncept, vzdáleně připomínající díla Baze Luhrmanna, je vizuálně působivý, oslabuje však emocionální i psychologické vyznění klasického díla. Zajímavému hereckému obsazení dominuje Wrightova dvorní hvězda Keira Knightleyová, jíž sekundují Jude Law (Karenin) Matthew MacFadyen (Oblonskij) a Aaron Taylor-Johnson (Vronskij).
Režie:J. Wright
Hrají:K. Knightleyová, A. Taylor-Johnson, J. Law, K. Macdonaldová, M. Macfayden, A. Vikanderová, D. Gleeson, R. Wilsonová, C. Delevingneová
VB, 2012, skryté titulky
