Cesty víry
Vytváření nových církevních struktur, začátek nekonečných tahanic o církevní restituce a konsolidace vztahů s Vatikánem – to jsou hlavní okruhy, na které se zaměřuje úvodní díl cyklu Církevní devadesátky. Jakým klíčem vybíral papež Jan Pavel II. biskupy v postkomunistickém Československu? Proč volba padla na relativně mladé muže, navíc často členy Hnutí fokoláre? A jak se revitalizovala řeholní společenství, která se po letech komunistické perzekuce náhle setkávala s nebývalým zájmem lidí o vstup? Spory o vlastnictví katedrály sv. Víta nebo kauza sester voršilek, kterým parlament přiřkl budovu Nové scény Národního divadla – to byly mediální symboly církevních restitucí. Osobní antipatie některých církevních představitelů s vrcholnými politiky, historické resentimenty, praktické obavy o to, aby zejména katolická církev nezískala díky majetkovým restitucím nadměrnou moc – to vše se propisovalo do nekonečné spirály nedorozumění a mediálních útoků. Kdo byl nakonec v celé věci vítězem a kdo poraženým? 19. ledna 1990 rozhodla vláda o obnovení diplomatických vztahů se Svatým stolcem. Ještě tentýž rok přijel do Československa papež Jan Pavel II. Spolu s návštěvou amerického prezidenta George Bushe se návštěva polského papeže stala symbolem definitivní porážky komunismu. Výraznou postavou tohoto období byla osobnost vatikánského nuncia, kterým byl Giovanny Coppa. Jeho mimořádně lidský přístup, zaujetí pro češtinu i nelíčená láska k naší zemi – to byly důvody, proč ho zde lidé zbožňovali. Přestože pro dobré česko-vatikánské vztahy udělal maximum, nakonec nikdy nebyla přijata smlouva mezi oběma státy. Proč se tak stalo a jaké to má praktické důsledky?
Režie:B. Jetelina
skryté titulky
