Zlatá šedesátá
Jan Švankmajer již platí za ironického kinematografického mága a znepokojujícího analytika našich vědomých i nevědomých poklesků a vášní. Vystudovaný loutkář začínal v divadle Semafor a režijně se podílel na představeních Laterny magiky, kde se jeho důležitým mentorem stal Emil Radok. Právě díky němu propadl filmu jako médiu, které se i díky dramaturgickému uvolnění nejlépe otevíralo svobodné hře imaginace. Jeho animované a kombinované filmy překračují hranice druhů a žánrů a fascinují diváky na celém světě průnikem ke skrytým traumatům moderního lidství. Švankmajerův umělecký styl je těžko zařaditelný a sám se nepovažuje za umělce s výrazným výtvarným rukopisem. V jeho dílech se prolíná animace, citace z historie umění, hraný film i syrový realismus dokumentu. Většinou je řazen k surrealismu a v tomto směru byl silně ovlivněn "prokletým básníkem" Vratislavem Effenbergrem. Jeho dílo, jež i přes pozdější domácí zákazy udivovalo publikum na řadě světových festivalů, ovlivnilo jak domácí umělce, tak i řadu osobitých zahraničních filmařů – Tima Burtona, Terryho Gilliama, bratry Quayovy nebo Shanea Ackera.
Režie:M. Šulík
2009, skryté titulky
