13. komnata Tonyho Linharta
Legendu trampské hudby, skladatele a textaře ochromilo celkové selhání organismu. Přesto se dokázal vrátit na koncertní pódia. Připravili: M. Hynková Vrbová, J. Nekvasil, P. Klener a S. Oktábcová Tony Linhart je folkový zpěvák, trampský písničkář a kytarista, skladatel, textař, zakladatel a dlouholetý umělecký vedoucí skupiny Pacifik, která patří k legendám české trampské muziky. Je autorem mnoha desítek písní, které se zpívaly u táboráků a slyšíme je z rozhlasu i naživo dodnes: Velrybářská výprava, Zlatý údolí, Tulácké blues, Malý velký muž, Touha žít atd. S písničkami Poraněný koleno a Velká vlaková loupež dvakrát vyhrál Portu, získal i cenu za autorskou Portu. Jako jeden z mála folkařů se proslavil především původními českými texty a českou hudbou, za úspěchy jeho hitů nestojí převzaté písně. Tony se narodil v dubnu 1940. K trampské muzice vedl Tonyho otec, jenž založil trempskou osadu Tacoma. Jako malý kluk Tony jezdil s rodiči na chatu, do kolébky českého trampingu, do osady Luisiana v údolí Hadí řeky – Kocáby. Tam ve svých sedmnácti založili s kamarády osadu Mantrap, která existuje dodnes. Vystudoval strojní průmyslovku a pracoval jako vedoucí výpočetního střediska. Napsal několik zpěvníků trampské hudby i trampských kuchařských knih. Je „holešovičák“ a „karlíňák“, nábřeží těchto pražských čtvrtí mu přirostla k srdci, o čemž svědčí i jeden z jeho nejslavnějších songů Karlínské nábřeží. Při své urputnosti hrát a skládat však zapomněl, že musí myslet i na svoje zdraví. Nešetřil se, a to se mu vymstilo. Před devíti lety po opakovaných nevolnostech zkolaboval, manželka ho odvezla do nemocnice. Diagnóza zněla: totální selhání a sepse organismu. Životní orgány mu začaly vypovídat službu a hrozila mozková mrtvice. V nemocnici ležel tři týdny v umělém spánku. Zůstal zde tři měsíce, nikdo nevěřil, že se ještě vrátí na koncertní prkna. Dokázal to. Je vděčný, že může zase hrát a bere život s větší pokorou. Z prvního manželství má syna Martina, bubeníka rockové kapely. Z druhého manželství má dvě dospělé děti, které však nepokračují v otcově trampské cestě. Jeho písničku Cesta do Stínadel si vzali za svou skauti a Jaroslav Foglar mu za ni složil hold osobním děkovným dopisem: „Jednou se tyto krásné písničky budou svobodně zpívat."
skryté titulky
