13. komnata Zoliho Šallaie
Slovenská kapela No Name, ověnčená několika Slavíky bez hranic, patří již dlouhodobě k nejpopulárnějším zahraničním skupinám v České republice. Její unikátní kostrou je čtveřice bratří Timků, která – vychována otcem Timkem v duchu pevných morálních zásad a soudržnosti – dává tomuto souboru pevný vnitřní řád kreativity a odolnosti, tak důležité pro úspěch v hudebním byznysu. Přesto se před časem uvnitř této dobře fungující party otevřela temná síň třinácté komnaty v souvislosti s alkoholismem jednoho z jejích členů - klávesisty Zoliho Šallaie. A kapela, pamětlivá mušketýrského kréda Jeden za všechny, všichni za jednoho sehrála klíčovou roli v jeho záchraně. Zoli začal koketovat s alkoholem už v době prvního manželství, kdy útěkem ke sklence řešil svou deprivaci a deziluzi ze vztahu, který přestal fungovat. Obavy z budoucnosti se snadno rozpouštěly na dně lahve. Tehdy ani on sám ani jeho okolí alkohol nevnímal jako něco nebezpečného, protože coby úspěšný DJ uměl žít zábavný noční život se vším, co k němu patří. Postupně ale začal pít sám a tajně. Nemohl vydržet sám se sebou, trápil se a dobře mu bylo jedině pod vlivem alkoholu. Tři roky pil nonstop. Ocitl se v začarovaném kruhu – tušil, že se řítí do pekla, věděl, že neřeší své úzkosti, ale přestat nedokázal. Pak vzaly věci rychlý spád. Výrazné změny chování, projevy zloby a agrese, rozpadlý vztah a problémy s kvalitou odvedené práce v kapele. Když se i přes snahu kapely zabránit nejhoršímu propadl na dno včetně vyhazovu z postu učitele na konzervatoři, přišlo od kapelníka Igora Timka jasné gesto – dovedl ho do léčby alkoholové závislosti v košické psychiatrické léčebně. Po první léčbě se Zoli vrátil zpět s vědomím, že je v pořádku, leč nechtěl si připustit, že pít nesmí vůbec. Vydržel pár měsíců, než přišly Vánoce, a nevinným přípitkem odstartoval další, tentokrát mnohem intenzívnější alkoholové peklo. Během půl roku klesl hluboko lidsky, sociálně, ekonomicky. Nůž na krk dostal od své nové partnerky i od kapely. Ta po poradě s odborníky zvolila model na oko drsného přístupu: trestu – Zoli měl přijít o vše, včetně přátel. Dostal tvrdé, ale jasné podmínky. V sázce byl jeho život. Celý měsíc strávil na uzavřeném oddělení léčebny a další dva měsíce podstupoval psychoterapii. Kapela čekala. A Zoli vydržel! Ve druhé léčbě došlo ke zlomu v myšlení. Tři roky abstinuje, ví, s čím bojuje a vracet se rozhodně nechce. Žije ve šťastném vztahu s přítelkyní, modelkou Kateřinou Krňanskou a synkem, urovnal vztah i s bývalou manželkou a prvním synem. Vrátil se jako učitel na konzervatoř a do kapely na výsluní. Talent neztratil. Získal prací na sobě zdravé sebevědomí a duševní vyrovnanost. Ví, že bez kapely, která je dnes na něj pyšná, by to nikdy nezvládl. Zůstane jí navždy vděčný.
skryté titulky
