Zrezivělá krása
V létě 1906 byla uvedena do provozu pražská čistírna odpadních vod v Bubenči. Stala se ve své kategorii architektonickou chloubou nejen české metropole, ale i širokého okolí. Byla také naplněním dlouhého snu o moderní kanalizaci, která hlavní město českého království zařadila mezi přední velkoměsta tehdejšího světa. Nikdo by tehdy ani netušil, že za půlstoletí tento bubenečský skvost bude zápasit o další existenci a skončí v troskách. Nebýt pár nadšenců, dnes by "stará čistírna" promlouvala jen z fotografií. Jejím autorem byl expert z ciziny Sir William Heerlein Lindley, který byl původem Angličan. Profesionálně působil převážně v Německu. Do Prahy přenesl své zkušenosti z výstavby čistírny ve Frankfurtu nad Mohanem. Řešení, která předložil, znamenala technologický vrchol těchto zařízení. Moderní bylo především, že veškeré "páchnoucí" provozy byly v podzemí. Což bylo výhodné jednak, že neobtěžovaly život v blízkém okolí a navíc nezatěžovaly další pozemky. Výstavba čistírny probíhala v letech 1901–1905. V samotném závěru stavby došlo k zásadní změně – autoři opustili strohé "frankfurtské" provedení a vsadili mnohem více na vnější vzhled budovy. Výsledkem je, že čistírna byla nejen moderní a sofistikovaná, ale i krásná. V roce 1991 byla prohlášena technickou památkou. Její chátrání však nezadržitelně pokračovalo. Teprve vznik Nadace ekotechnického muzea a později obecně prospěšné společnosti Ekotechnické muzeum znamenal rázné kroky k záchraně. Interiéry si oblíbili filmaři. Vznikaly tu filmy jako např. Šakalí léta, Amerika nebo seriál Zdivočelá země. Míří sem i zahraniční štáby. Průvodci ukazují návštěvníkům, kudy se třeba proháněl Gérard Depardieu coby Jean Valjean v Bídnících, anebo fotografii, na níž pózuje Tom Cruise. Stará čistírna v Bubenči je zachráněna, ale práce tu ještě neskončily.
2012, skryté titulky
