Poslední přírodní ráje (4/6)
Bissagoské ostrovy, náležející republice Guinea-Bissau, tvoří osmdesát osm převážně zcela nedotčených ostrovů. Většinu z nich lze kvalifikovat jako panenské a některé jsou obyvateli souostroví považované za posvátné. Přístup na ně mají pouze zasvěcení a využívají se výhradně pro konání nejrůznějších rituálů a ceremoniálů. Díky teplému mořskému proudu z Kanárských ostrovů, přítomnosti četných mangrovů a rozsáhlé síti nehlubokých mořských ramen se na ostrovy dostává velké množství organických látek. Mořské vody bohaté na živné látky lákají nejrůznější druhy ryb a stěhovavých ptáků. Vnitrozemí ostrovů pokrývají vlhké lesy a močálovité pláně, pobřeží oplývá dlouhými plážemi lemovanými písečnými přesypy, skalnatými útesy a impozantními mangrovy. Rozmanitosti zdejších ekosystémů i toho, že se zde vyskytuje jen málo lidí, využívají živočichové, například kapustňáci, karety obrovské nebo hroši. Bissagoské ostrovy představují ideální místo pro rozmnožování 15 živočišných druhů zařazených mezi ohrožené, a obecně i přirozené útočiště pro další životní formy. V jižní části souostroví leží 5 ostrovů, lemovaných lagunami a prostoupených velkými mořskými rameny, které tvoří národní park Orango. Před 10 000 lety byly ostrovy ještě širokou deltou spojenou s africkým kontinentem. Avšak rychlý vzestup vodní hladiny tyto planiny zatopil, zatímco jejich výše položené části vytvořily současné souostroví. Díky zatopení vznikly rovněž četné močály s výjimečně vysokým obsahem soli. Na rozdíl od ostatních velkých savců, kteří před vzestupem hladiny uprchli, hroši, kdysi žijící v deltě, nemigrovali a naopak se novému biotopu přizpůsobili.
Fr., skryté titulky
