Deset století architektury
Okolí severoitalského Lugana se v pozdním středověku stalo nevyčerpatelným zdrojem zedníků a kameníků, kteří u nás byli jednotně označováni jako Vlaši. Jejich dílo proměnilo tvářnost zemí na sever od Alp a své snad nejzdařilejší stavby vytvořili v Praze – šlechtické paláce, kostely a chrámy i obytné domy. Mnozí z nich se naučili dobře česky a zapustili zde své kořeny. Přesto to tu neměli lehké kvůli katolické víře, kterou vyznávali. Zbožní Vlaši se proto roku 1575 rozhodli založit náboženskou společnost Nanebevzetí Panny Marie. Když se jim nepodařilo získat žádný z postavených kostelů pro své obřady, rozhodli se v Karlově ulici vybudovat vlastními silami kapli. I když základní kámen položil osobně papežský nuncius 23. 6. 1590, výstavba se protáhla na 10 let, než byla ne zcela vyzdobená kaple slavnostně vysvěcena. Dnes je považována za jednu z nejvýznamnějších staveb z přelomu 16. a 17. století. Architekt, pravděpodobně Ottavio Mascherini, postavil kapli na v té době neobvyklém půdorysu elipsy. Vlašští zedníci bydleli v horní části Malé Strany v blízkosti Hradu. Pro své potřeby si tu vystavěli špitál, sirotčinec a starobinec. Rozlehlá stavba je u nás jediným příkladem účelové italské architektury. Uvnitř je velký dvůr s fontánou uprostřed a arkádovým ochozem na všech stranách. Základní čtvercovou dispozici dostal špitál v roce 1654 a o 20 let později získal svou konečnou podobu. Součástí komplexu je i kostel svatého Karla Boromejského, dokončený v roce 1617, který tvoří významnou dominantu dnešní Vlašské ulice. Jeho původní fresková výzdoba byla až na výjimky odstraněna při adaptaci na počátku 19. století. Autorem nejdůležitější části kostela byl pravděpodobně představený špitálu italské kongregace architekt Domenico Bossi. Největší katastrofa potkala kostel roku 1789, kdy byl špitál zrušen. Dnes v komplexu působí Italský kulturní institut.
Režie:J. Boněk
1998, skryté titulky
