Utajené příběhy českých dějin V (7)

8. červen06:50 › 07:25

V dějepisných knihách dostal označení poslední český „král český“. A skutečně, byl posledním mužem na trůně, o jehož českém původu nemohou být pochybnosti. Vlády se chopil v rozbouřených časech, kdy mír, uzavřený po desetiletích krvavých husitských válek, byl ještě velmi křehký a hospodářství sotva popadalo dech. Byl králem zvoleným. Prvním a jediným. Důvěru země si vysloužil jak svou rázností, tak upřímnou snahou být „králem dvojího lidu“, tedy udržet smír znepřátelených náboženských táborů. Tomu cíli byl připraven obětovat vše, osobní život i následnictví svých synů. Otěže moci uchopil s potřebnou rozhodností, dokázal stabilizovat ekonomiku a zabránil vývozu zlata a drahých kovů ze země. Zlikvidoval rozkladné sekty i pokusy o ozbrojený převrat. Opakovaně odrazil cizí intervenci a pokusil se pozdvihnout prestiž Koruny české na mezinárodním poli. Přesto neunikl pomluvám a lžím. A to nejen ze strany svých dobových oponentů, ale také podjatých historiků a novinářů, vedených protičeským afektem, kteří v postavě dávného krále uráželi celý národ. Jiří byl obviňován, že je nemanželským synem, vrahem svého předčasně zesnulého předchůdce, krále Ladislava, a křivopřísežníkem, který neplní dané slovo. Všechna tato obvinění se během staletí ukázala být lživá. Heslo vyšité na korouhvi krále Jiřího se naplnilo: Pravda Páně vítězí!

ČR, 2023