Příběhy 20. století
Publicista, hudebník a někdejší protikomunistický aktivista Mirek Vodrážka patřil k undergroundu. Už někdy od puberty věděl, že se nechce s komunistickým systémem zaplétat, ale naopak se proti němu co nejvíc vymezit. Skončil kvůli tomu jako „vězeň“ v uzavřeném psychiatrickém pavilónu. Když se dostal na svobodu, pořádal filozofické semináře, vydával samizdat, u Vodrážků doma se scházeli chartisté, jejich byt patřil k centrům pražské opozice. Politolog, filozof a historik Rudolf Kučera si v první polovině sedmdesátých let myslel, že režim lze rozvracet a napravovat „zevnitř“: byl členem KSČ, pracoval v Akademii věd. Zároveň se však pohyboval v prostředí disentu. Roku 1977 šel na pohřeb filozofa a mluvčího Charty 77 Jana Patočky, následně byl vyhozen z práce, od té doby se živil jako dělník, vydával samizdatovou revui Střední Evropa, i v jeho bytě se konaly opoziční schůzky a filozofická setkání. Vodrážka ani Kučera nepodepsali Chartu 77 – a přesto byli „disidenti na plný úvazek“.
Režie:P. Hátle
skryté titulky
