Deset století architektury
O léčivých pramenech, vyvěrajících v nepřístupném údolí, se vědělo poměrně dlouho. Na konci 18. století začal lékař tepelského kláštera Josef Jan Nehr studovat vlastnosti pramenů. Brzy se přesvědčil o jejich blahodárném působení na lidské zdraví. Právě jeho zásluhou byl roku 1808 postaven první lázeňský dům a místo dostalo název Mariánské Lázně. Klíčovou osobou v dalším rozvoji města byl opat kláštera Teplá Karel Kašpar Reitenberger, který investoval do lázeňské infrastruktury klášterní peníze. Pro Mariánské Lázně získal geniálního zahradního architekta Václava Skalníka. Ten nechal zasypat rokle, vysušit bažiny a založil nádherné parky, které mohou návštěvníci města obdivovat dodnes. Plán zástavby města vytvořil Jiří Fischer. Kolonáda nad Ferdinandovým pramenem z první poloviny 19. století se zachovala v původní podobě. Ve stejném stylu byla vybudována stavba nad Křížovým pramenem. Klasicistní styl je zachován i u další stavby nad Rudolfovým pramenem. Následující období se již vyznačuje romantickým historismem. O slohovou proměnu ve druhé polovině 19. století se zasloužil architekt Josef Schaffer, který do Mariánských lázní přinesl novorenesanční styl. Jeho nejznámější stavbou je dům Palladio. Pro náročné hosty byly od počátku 20. století přebudovávány lázeňské domy ve stylu novobaroka a počátků secese. Už v době prvního stavebního rozvoje hostily lázně světové osobnosti, jako byl např. Johann Wolfgang Goethe. Mezi další slavné hosty můžeme počítat Fryderika Chopina, Johanna Strausse, Arthura Rubinsteina a další. Svoji letní dovolenou zde opakovaně trávil anglický král Edward VII. V roce 1904 ho v Mariánských Lázních s velkou slávou navštívil rakouský císař František Josef I.
Režie:S. Radun
1998, skryté titulky
