Náš venkov
Jan Ambrůz je svérázný český sochař se zájmem o podstatu věcí. Povrchnost je mu cizí – jak u lidí, tak u soch vyhledává ryzost a charakter. Překvapivou se může zdát jeho upřímná náklonnost ke krajině a Zemi, která pramení nejen z kořenů v rodných Šarovech. Právě zde si vybudoval zázemí pro sochařskou tvorbu, rodinný život i vlastní farmu. Jeho život se točí okolo této krajiny, do které svou sochařskou činností, bydlením a hospodařením rád zasahuje. Velmi silně vnímá, jak tento kraj utrpěl kolektivizací zemědělství, kdy zmizela z vesnice zemědělská tradice, zmizely remízky, polní a záhumenní cesty a především vztah lidí k místu, ve kterém žijí. V roce 2007 se začal více zabývat okolní krajinou. Při jejím procházení nalezl způsob, že jako sochař může do této krajiny i určitým způsobem intervenovat. A v hlavě se mu rodily nápady na sochy, které by chtěl do exteriéru rozmístit. Se svým nápadem oslovil okolní obce, zda by o realizaci jeho projektu měly zájem. Obce však odmítly. Co dál? Jak tuto nevoli zlomit? Spolu se studentkou sochařství Pavlou Kačíkovou zbudovali křížovou cestu v místě původní polní cesty lemované starou třešňovou alejí. Doufali, že lidé pochopí, proč jsou důležité cesty a sochy v krajině. Nepodařilo se. Starostové oslovených obcí se sochami nechtěli mít nic společného. Jan Ambrůz ale nerezignoval a rozhodl se tento krajinný počin realizovat na vlastní pěst.
Režie:Z. Dubová
skryté titulky
