13. komnata Josefa Dvořáka
Josef Dvořák se narodil 25. dubna 1942 v Horní Cerekvi, pak se rodina přestěhovala do Kadaně. Jeho cesta na jeviště a před filmové a televizní kamery nebyla přímá. Vyučil se automechanikem, působilo na něj kouzlo divadelního zanícení rodičů-ochotníků, ale divadlo si zamiloval až pod vlivem Kladivadla, které v Kadani hrálo. Učil se, jak sám říká, od „polovičních amatérů“, dobré i špatné, žádnou hereckou školu nevystudoval, nebyl připravený na „velký svět“. Tvrdí o sobě, že byl mamánek, závislý na rodině. Na vojně trpěl, v Praze poté taky. Rodinu mu však nahradilo divadlo. I když neměl žádného učitele ani rádce, za sebou žádný tým. Jen v jediném období nedokázal vylézt na jeviště: když při autonehodě zemřela dívka, kterou miloval. Po této tragédii si vzal neplacené volno a měsíce truchlil. Zachránilo ho, že z divadla dostal nůž na krk, že se buď vrátí, nebo skončí. Ostatně všechno v jeho životě se točilo kolem divadla a kvůli hraní v divadle zanedbával své blízké. V roce 1972 přešel z Kladivadla do Semaforu, v devadesátých letech založil Divadelní společnost Josefa Dvořáka, kterou s manželkou Jájou vede dodnes. Kdykoli byl nemocný, hrál – v tom se přirovnává ke komediantům, kteří nechtějí zklamat publikum. Vymstilo se mu to, když měl velké problémy s uchem, které ukončila až náročná operace. Představení nezrušil, ani když měl velké křeče v břiše. Nechal se od manželky přesvědčit k vyšetření a vyslechl verdikt: rakovina. Věří, že hrobníkovi z lopaty ho vytáhli nejen doktoři, ale i jeho žena, která ho držela na přísných dietách. Dnes má dobré vztahy s bývalými manželkami i potomky, především díky své současné ženě Jáje, která pořádá rodinné sešlosti. Je mu pětasedmdesát, a i když si kdysi myslel, že v tomto věku už bude jen číst, chodit na procházky a dívat se na filmy, zatím to nedokázal. Jeviště bezmezně miluje.
skryté titulky
