Únorové variace
"Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak jak byly podány, přijal..." (z projevu Klementa Gottwalda 25. února 1948) Tento den, komunisty označovaný jako "vítězství pracujícího lidu nad buržoazií a reakcí", představuje vyvrcholení státního převratu, jehož cílem bylo nastolení komunistické diktatury, likvidace parlamentního demokratického systému a připojení Československa do sovětského mocenského bloku. Zvláštností komunistického převratu v Československu, ve srovnání s obdobnými procesy v jiných státech východní Evropy, byla skutečnost, že proběhl za podpory velké části obyvatelstva. Dalším významným specifikem byla výrazná orientace zahraniční politiky všech stran sdružených v Národní frontě na Sovětský Svaz. Rovněž je nutné brát v potaz, že naši předválečnou kulturu do značné míry určovala orientace na komunistický východ a levicové zaměření – i když pro mnohé umělce pak poválečná léta přinesla studenou sprchu. V Košickém vládním programu vyhlášeném v dubnu 1945 strany deklarovaly: "Vláda bude jednat v souladu se Sovětským svazem, a to ve všech oblastech: vojenské, politické, hospodářské i kulturní." Tyto aspekty tak výrazně napomohly komunistům převzít moc ve státě pod zástěrkou demokratické volby. Jak pracovala komunistická propaganda? A co se stalo, že lid byl schopen akceptovat pro nás již nepochopitelné manipulace? Archivům se můžeme smát, může nás z nich i mrazit. Rozhodně však pomáhají lépe pochopit krátké období v únoru 1948, které před 70 lety poznamenalo naši zemi na několik dekád.
Režie:J. Soukup
2008, skryté titulky
