Cesty víry
Autentický příběh františkána Šebestiána Smrčiny, který se dotkl dna a dnes mění životy těch, které jiní už odepsali. Režie I. T. Grosskopfová Františkánský kněz Šebestián Smrčina je pro mnoho lidí charismatickou přirozenou autoritou. Rozhodl se pomáhat těm, kdo ho potřebují – těm nejchudším, jimž jsme si zvykli říkat "ti na okraji". Sám se na okraji společnosti ocitl a říká: "Není zlé spadnout na dno, je jen bláhové se nepoučit." Šebestián Smrčina pochází z Prahy. Teologii studoval v době totality a po revoluci vstoupil k františkánům. Na kněze byl vysvěcen v roce 1995 a o rok později přišel ještě s dalšími dvěma bratry do Plzně, aby zde vybudovali jakousi misi na padesátitisícovém sídlišti Lochotín. Nejprve bydleli v bytě, o dva roky později získali část mateřské školy, kterou opravili a zvelebili tak, že tam začali nejen bydlet, ale i poskytovat prostor pro scházení se. V Domečku – jak místo setkávání nazvali – se nejprve začala scházet mládež a zakládat první společenství. Postupně se činnost rozrostla o další oblasti, jako je péče o děti, rodiny, dospělé. Od roku 2003 je františkán Smrčina představeným kláštera v Moravské Třebové. Zde postupně poskytl střechu nad hlavou více než 50 lidem. Denně tu otevírá dveře nejen bezdomovcům a propuštěným vězňům, ale i lidem, kteří z nějakých důvodů nenacházejí své místo v životě. Jeho každý den je od rána do noci naplněn pomocí. V klášteře v Moravské Třebové nám o tom řeknou ti, kteří díky Šebestiánovi našli zázemí, nezemřeli, ale opět se začali vnímat jako lidi.
Režie:I. T. Grosskopfová
skryté titulky
