O Williamu Shakespearovi a jeho sonetech
Koncem šestnáctého století vypukla v Anglii takzvaná sonátová horečka. Během této doby napsal William Shakespeare většinu ze svých 154 sonetů. O Shakespearovy sonety byl v Čechách vždycky zájem. Překládali je E. B. Kaizl, F. Doucha, J. Vrchlický a J. V. Sládek. Do nedávna existovaly u nás jen dva úplné překlady. Ten první pořídil v roce 1923 Antonín Klášterský, ten druhý Jan Vladislav v roce 1955. Teprve v roce 1986 uveřejnil další úplný překlad Sonetů Zdeněk Hron. A potom v rozmezí pětiletí vznikly čtyři nové úplné překlady Shakespearových sonetů. V roce 1992 uveřejnil svůj překlad Miroslav Macek, po něm Břetislav Hodek (1995), Jarmila Urbánková (1997), a vzápětí poté vyšla kniha Martina Hilského. Podobně jako první svazek edice nakladatelství Atlantis uvádí dvojjazyčné vydání, tak i tato kniha obsahuje vlastně knížky tři. Ta první je studie, která má dvojí smysl: 1) pohlédnout na Shakespearovy sonety v kontextu anglické a evropské renesance, 2) inspirovat jejich současné čtení. Studie nevysvětluje, pomáhá však čtenářům v jejich vlastním objevování shakespearovské básně. Dílo takového zaměření a rozsahu u nás vyšlo poprvé.
Režie:J. Herskovič
skryté titulky
