Zlatá šedesátá: Hynek Bočan
I Hynek Bočan (*29. 4. 1938) letos slaví osmdesátiny, stejně jako jeho generačně spříznění filmoví kolegové (Jiří Menzel, Dušan Hanák, Juraj Jakubisko). K filmu se Bočan dostal už jako čtrnáctiletý chlapec ve snímku Olověný chléb (1953), v němž měl větší roli než pozdější herecká hvězda Jana Brejchová. Na natáčení jej ale zaujala především práce kameramana, nicméně o několik let později se hlásil na FAMU s vidinou, že se z něj stane filmový režisér. Uspěl a díky pedagogickému vedení Otakara Vávry či Milana Kundery se mohl v polovině šedesátých let zařadit po bok již renomovaných tvůrců nové vlny. Jeho debut Nikdo se nebude smát (1965) byl vyzrálým a osobitým dílem, v němž absurdní zachycení životních podmínek v socialistickém zřízení ironicky doplňoval hořký příběh muže, jehož hrdinství se projevuje v konfrontaci s vlastním strachem. Ještě dále dospěl v ironickém způsobu zobrazení rozkladu společnosti v adaptaci Páralova románu Soukromá vichřice (1967). V dalších snímcích kladl větší důraz na syrové zachycení reality, které podporovalo jejich hořké vyznění – ať už se jednalo o historické drama z třicetileté války Čest a sláva (1968), které je jednou z nejpůsobivějších studií národní povahy, či o nekompromisní film Pasťák (1969), dokončený až po roce 1989. Hořké sondy do české duše vynesly Bočanovi za normalizace několikaletý distanc. Nakonec mu bylo umožněno pracovat v dabingovém studiu a k filmové režii se mohl vrátit až roku 1974. Postupně natočil celou řadu komedií, dramat či pohádek pro kina a televizi. Po listopadu 1989 spolupracoval především s Jiřím Stránským a jejich nejvýznamnějším počinem je rozsáhlá seriálová kronika poválečného Československa Zdivočelá země (1997–2012). Hynek Bočan stále patří k aktivním tvůrcům a v současné době připravuje nové projekty.
Režie:M. Šulík
ČR, 2008, skryté titulky
